Béatrice Altariba

Herečka Béatrice Altariba obohatila zástupy krásek francouzského filmu ve druhé polovině padesátých let 20. století. Start její kariéry byl umožněn především soukromým vztahem s tehdy populárním komikem Darry Cowlem a po jejich rozchodu se naopak pomalu ze světa filmu vytratila. Narodila se v roce 1939, různé zdroje se ale liší v tom, jestli se tak stalo v Paříži nebo v Marseille. Pocházela z umělecké rodiny, několik jejích příbuzných se uplatnilo v literatuře, nejznámější z nich je Béatricin prastrýc, básník Paul Fort (1872-1960). Jako sedmnáctiletou ji pro film objevil Robert Hossein, který ji ve dvojici s Gianni Espositem obsadil do své kriminálky ODPUSŤTE NAŠE VINY (Pardonnez nos offenses, 1956). Nová tvář zaujala i jiné režiséry a ještě do konce roku 1956 se Béatrice Altariba objevila ve čtyřech dalších filmech, s dalšími začínajícími herečkami nejmladší generace hrála například v komedii KLUB ŽEN (Club de femmes, 1956). S již zmíněným Darry Cowlem (1925-2006) hrála poprvé ve filmu RODINNÝ PŘÍTEL (L'ami de la famille, 1957). Darry Cowl se v té době stal pojmem v žánru francouzské filmové komedie a co se týče popularity, byl předchůdcem Louise de Funese, i když u nás není příliš známý. Béatrice Altariba se stala jeho snoubenkou a pochopitelně dostala po jeho boku příležitost v mimořádně úspěšných filmech. Pětimiliónová návštěvnost komedie TŘÍKOLKA (Le triporteur, 1957) katapultovala Darryho Cowla mezi nejúspěšnější herce své doby, Béatrice Altariba zde v jedné z hlavních rolí byla jeho partnerkou. Velkou roli Olgy Babitcheff hrála pak ve filmu BUĎ HEZKÁ A MLČ (Sois belle et tais-toi, 1958), který má dnes význam především jako první setkání J. P. Belmonda a A. Delona (Darry Cowl tady hrál policejního inspektora). Jestliže dosud byla známá spíše jen ve Francii, v mezinárodním měřítku ji zviditelnila role Valjeanovy lásky Cosette v dospělém věku, kterou po boku Jeana Gabina hrála ve slavném přepisu Hugova románu BÍDNÍCI (Les Misérables, 1958), později hrála znovu také s Belmondem (MUŽ JMÉNEM LA ROCCA - Un nommé La Rocca, 1961). Úspěšná byla ale pochopitelně i další spolupráce s Darry Cowlem (MALÝ PROFESOR - Le petit prof, 1959; PŘÍŽIVNÍCI - Les pique-assiette, 1960). Zcela odlišný žánr hororu jí nabídl úlohu jedné z obětí šíleného lékaře ve filmu OČI BEZ TVÁŘE (Les yeux sans visage, 1960). S Darry Cowlem se Béatrice Altariba rozešla počátkem šedesátých let, i bez jeho podpory ale prozatím pokračovala v úspěšné filmové kariéře, několikrát točila například v Itálii. Hlavní ženskou roli hrála v dobrodružném filmu SEDM MSTITELOVÝCH MEČŮ (Le sette spade del vendicatore, 1962), v komediální adaptaci slavné Dumasovy předlohy ČTYŘI MUŠKETÝŘI (I quatro moschettieri, 1963) na sebe vzala podobu královny Anny Rakouské. Podruhé v režii Jeana Giraulta se naposledy před kamerou setkala s Darry Cowlem (GORILY - Les gorilles, 1964), poté si v Itálii vyzkoušela i špionážní žánr (AGENT 3S3: PAS DO PEKLA - Agente 3S3: passaporto per l'inferno, 1965). Její filmová kariéra ale začala postupně upadat, ubývaly nabídky, což dokládají i její poslední filmové role, kdy dostala jen menší příležitosti jako host na vernisáři (VĚZENKYNĚ - La prisonniere, 1968) nebo bezejmenná šlechtična (DRAHOUŠEK KAROLÍNA - Caroline chérie, 1968). Svou hereckou dráhu zakončila symbolicky opět v režii Roberta Hosseina, v jehož westernu PROVAZ A KOLT (Une corde, un colt, 1968) se objevila jako barová zpěvačka. Od konce šedesátých let žije Béatrice Altariba v soukromí, během dvanácti let před kamerou natočila 33 filmů.