Václav Gajer

Po skončení studií na obchodní akademii se zamýšlel, čemu se věnovat. Hudbě nebo režii. Jako asistent nastoupil k Martinu Fričovi v roce 1944 a vypomáhal i u Miroslava Cikána. Po válce spolupracoval s Karlem Steklým na Siréně a s Jiřím Weissem na filmu Dravci. Brzy nato mu byla svěřena samostatná režie filmu ze života učňovské mládeže s detektivní zápletkou. Příběh kapitalistického vykořisťovatele,který se snaží uniknout znárodnění: Pan Habětín odchází z roku 1949. Ve filmu Vina Vladimíra Olmera se Gajer obrací k části městské mládeži. Na případu medika Olmera ukázal, jak je snadné se dostat na scestí, a jak je těžká náprava. Jako první koprodukční film s NDR natočil Václav Gajer Ročník 21 v roce 1957. Zachytil v něm osudy českých chlapců, zavlečených za války na nucené práce do Německa. Příběh českého chlapce, který se zamiluje do německé dívky. V roce 1959 působivý příběh ze senatoria využil jako námět pro komorní příběh dvou milenců, kdy jsou dočasně vyřazení chorobou z normálního života. Zajímavým dílem byl film Králíci ve vysoké trávě (1961), psychologické studie chlapce, který je poznamenaný výchovou matky a otce i vesnického faráře. Václav Gajer hodně čerpal ze života mladých lidí, ke kterým měl blízko, neboť učil v letech 1951 - 1957 na FAMU. Koncem šedesátých let natočil filmy: Jak se zbavit Helenky (1967) a Flirt se slečnou Stříbrnou (1969). Koncem 70. let natočil s Tomášem Holým a Gustavem Valachem tři filmy: Pod Jezevčí skálou (1978), Na pytlácké stezce (1978), Za trnkovým keřem (1980). Hlavními postavami je starý děda a vnuk z města, kteří k sobě hledají vztah v krásných šumavských exterierech.