Emilie Hráská

Herečka Emilie Hráská pocházela z německé rodiny ze severních Čech a narodila se jako Emilie Kaiserschattová ve vesnici Rozbělesy (dnes součást Děčína), umělecké jméno přijala později pro účinkování na českých scénách. Původně studovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, ale absolvovala také hereckou průpravu u Karla Jičínského a Karla Želenského. Nakonec přešla na Státní konzervatoř, kde v rámci dramatického oddělení studovala herectví tři roky (1921-1924). Další školou pro ni bylo první angažmá v avantgardním souboru České studio (1924-1927), kde pod vedením Vladimíra Gamzy hrála, ale také režírovala. Během dvacátých a třicátých let vystřídala Emilie Hráská několik angažmá v Praze i mimo ni. Hrála v pražském Intimním divadle (1927-1928), dvě sezóny strávila po boku Voskovce a Wericha v jejich Osvobozeném divadle (1928-1930), na delší dobu pak zakotvila v paláci Akropolis na Žižkově (1930-1936). Tehdy také okusila práci ve filmu, byť jen v epizodní roli (SŇATKOVÁ KANCELÁŘ, 1932). Kromě pražských divadelch hrála také v Ostravě a Pardubicích, v letech 1936-1938 působila v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1938 až do konce války hrála v Kladně, rok 1939 pro ni pak znamenal hned čtyři filmové role. Větší úlohu herečky divadelní společnosti ztvárnila ve filmu HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE (1939), který je však dnes méně známý, naopak, dodnes se popularitě těší komedie PŘÍKLADY TÁHNOU (1939), kde hrála vedlejší postavu služky Žanynky. Při troše pozornosti si jí můžeme povšimnout i v taktéž dodnes často uváděné sentimentální veselohře KDYBYCH BYL TÁTOU (1939). Celé své poválečné působení spojila Emilie Hráská s Realistickým divadlem (později Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého), kam nastoupila hned po jeho vzniku v roce 1946. Hrála především v klasice, příležitostně se věnovala opět i divadelní režii. Poválečná kinematografie nabídla herečce již jen devět rolí, navíc ve vedlejším až epizodním rozměru. Jako bytná Nováková se objevila v komedii HUDBA Z MARSU (1955), později odehrála nevelké role v kvalitních dramatech Jiřího Krejčíka a Václava Kršky PROBUZENÍ (1959) a KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961). Kromě divadla a filmu spolupracovala Emilie Hráská také s rozhlasem, slyšet ji bylo možno i v dabingu. Po odchodu do penze v roce 1963 se zcela stáhla do soukromí. Emilie Hráská zemřela v Praze 22. srpna 1978 ve věku 78 let. Jejím manželem byl herec Viktor Očásek (1897-1975), s nímž ji pojila společná divadelní angažmá od konce dvacátých let až do konce války.