Vojtěch Cach

Vojtěch Cach se narodil ve Vídni v roce, ve kterém začala I. světová válka. Ve Vídni proto, že jeho otec zde působil jako krejčí. Po skončení války se rodina vrátila do Litomyšle, kde několik let žila. Zde Vojtěch Cach v chlapeckém věku zahájil základní školní výuku v obecné škole. Po přestěhování do Holic odchází do Pardubic a zde studuje na reálném gymnáziu až do maturity v roce 1933. V roce 1934 si našel místo novináře v redakci hraničářského týdeníku Chebské hlasy. Po splnění základní vojenské povinnosti byl delší dobu nezaměstnaný. Od roku 1944 byl totálně nasazen do Hydrierwerku v Záluží u Mostu, odkud se mu podařilo uprchnout a až do konce války se skrýval. Po osvobození pracoval jako agitační referent Ústřední rady odborů. V roce 1946 odjel na Mostecko, odkud před krátkým časem prchal.Působil zde jako zásobovací a později kulturně propagační referent Severočeských hnědouhelných dolů. Od počátku roku 1947 byl šéfredaktorem krajského tiskového orgánu KSČ v Ústí nad Labem Sever a r. 1948 se stal redaktorem v oblastní ústředně ministerstva informací v Ústí nad Labem. Do Prahy přesídlil v roce 1955. Od roku 1956 do roku 1960 byl šéfredaktorem měsíčníku Divadlo. V období let 1961 až 1969 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 se vrátil nakrátko k již vyzkoušené redaktorské profesi, tentokrát v kulturně politickém týdeníku Tvorba, když se stal dramaturgem /1970/ a scénáristou a dramaturgem FS Barrandov v období 1970 až 1974. Velmi často přispíval do časopisů, které současně redigoval, jako Nový život, Plamen, Květů. Pro Čs. rozhlas napsal hry: Černá milenka /1947/, DS 70 nevyjíždí /1947/, Lidé kolem Jakuba /1964/, Cvok /1966/, Na druhé straně plotu /1968/, Chlapec s pletí Indiána /1969/, Zatmění slunce /1973/, Stanice Minerva /1977/. Pro televizní vysílání Československé televize, studio Praha, napsal televizní hry - Žena skvělých možností /1972/ a Děravá kapsa /1973/. Podle divadelní verze hry DS 70 nevyjíždí byl natočen stejnojmenný film /1951, rež. Vladimír Slavínský/, podle hry Růžena Kalafová vznikla televizní inscenace Paní Kalafová /1961, rež. E. M. Bergerová/. Nevydané divadelní hry a teoretické studie jsou k dispozici v knihovně Divadelního ústavu v Praze. Vojtěch Cach knižně debutoval reportážemi z hornického prostředí severních Čech - Čas nestačí člověku /1949/. Byl představitelem socialistického realismu a jedním z nejvýraznějších autorů budovatelského dramatu. Přepracovaná verze původně rozhlasové hry DS 70 nevyjíždí, byla též uvedená v Realistickém divadle a řadí se mezi první pokusy o tzv. reportážní výrobní hru. Je autorem volné trilogie inspirované skutečnými událostmi na Kladensku a Mostecku 20. a 30. let. Hry Duchcovský vidaukt /1950, i prem./, Mostecká stávka /1953/, Vzplanutí též pod názvem Růžena Kalafová /1954, prem. 1952/. Snaha postavit do centra dění velkou dramatickou postavu je typická pro hru Příběh plukovníka Adamíry /1956, prem. 1955/ a propojit ji úzce s dějinnými událostmi v období Mnichova. Cach se dlouhodobě zaměřil na prózu, určenou zprvu dětem a mládeži, posléze i dospělému čtenáři. Mnohé prozaické práce různého tematického záběru do jisté míry ulpívají na nepropracovaném zaznamenání zjednodušených dějů. Vojtěch Cach zemřel v Praze ve věku 66 let. Erkul