Taťjana Koňuchova

Taťjana Koňuchova - sovětská a ruská herečka a národní umělkyně SSSR (1991). V roce 1955, T. Koňuchova ukončila studia u režiséra B. Bubikova. Její učitelé byli herci O. Pyžová a Vasilij Vanin. V letech 1956-1992 působila v Ateliéru divadelních herců. První filmovou roli - Hannah (Májová noc, aneb jak se utopil, 1952). V padesátých letech byla Taťjana Koňuchova jednou z nejpopulárnějších sovětských hereček. Taťjana Koňuchova se narodila 12. listopadu 1931 v Taškentu. Její rodiče byli původem z Ukrajiny, ale stalo se, že otec naší hrdinky byl poslán pracovně, jako vysoký funkcionář KSSS do Uzbekistánu. Nicméně, i přes vysoký post hlavy rodiny, tato si žila velmi skromně. Vzpomínka Koňuchové zní: „Čas rudé "buržoazie" ještě nenastal“. Ještě jedna vzpomínka z raného dětství: „Pamatuji si, že náš dům zářil vždy oslnivou čistotu - to bylo zásluhou mojí drahé maminky. Vzpomíná si, jak drhla popelem vidličky bez vody a pokud špína zůstala mezi zuby, okamžitě dostala od své matky co proto. Každý den musela poslušně nosit vědra s vodou pro domácí sprchu. O mnoho let později, si jí její manžel dobíral, že má křivé nohy právě od toho tahání věder. Vzpomíná: Když jsem byla dítě, tak na mně oblečení jen hořelo. Mojí nejmilejší zábavou bylo honění se s kluky po ulici. Když jsme šli někam na návštěvu, měla jsem pocit, že se ke mně moje maminka nehodí. Zatím co ona byla luxusně oblečená s copánky ve vlasech, já jsem hned na dvoře, kde chlapci z okolí provozovali svoje hry, vzbudila nežádoucí pozornost těchto svých kamarádů všedních dnů. Dráždilo je moje gala oblečení natolik, že ti uličníci bleskurychle vzali do slámy hnůj a tím mně potřeli a navíc ještě natrhli sváteční šaty. Bylo to od nich chuligánství, ale mě to nějak zvlášť nevadilo, i přesto, že jsem za tuhle známost dostala výprask. Vadilo mě však velice, když mi máma uváděla příklady v děvčatech ctnostného chování. Dodnes si pamatuji jména těch hodných dívek a hlas maminky, když říká: „Vezmi si příklad z takové Lidočky Malcevové“! A já za chvíli vyváděla s davem chlapců a naše hlasy se nesly široko daleko... Otec a matka byli skutečnými protiklady. Ona - opravdová Ukrajinka: vždy otevřená, veselá, hospodárná. On – tvrdý až by se zdálo, že krutý. Takové dvojici jsem se narodila. Velmi záhy jsem se naučila utajovat svoje problémy. Skrývala jsem je za roušku veselí a zdánlivé lehkomyslnosti. Stala jsem se velmi záhy soběstačnou. Moje častá slova zněla: „Já sama…“ Už jako dítě jsem snila o tom stát se herečkou. V pěti letech jsem stála na židli a svojí babičce jsem předváděla různé divadelní vystoupení... Po ukončení desetiletky v roce 1948 Tatjana Koňuchova přijela do Moskvy učit se na herečku. V ošacení mladé abiturientky byly všehovšudy dvoje šaty: jedny krémové, které jí maminka ušila na závěrečný školní ples a ty druhé barvy bordó. To byl obsah jejího "čemodanu" kufříku. Nikoho ve městě neznala a s nějakou pomocí tedy v žádném případě počítat nemohla. Z dětství se naučila všechny překážky zdolávat samostatně , což bylo pro ní velké plus. Konjuchová udělala všechny zkoušky na „výbornou“. Tak ji přijali na VGIK (Všeruský státní institut kinematografie). Při posledních záběrech filmu Kariéra Dimy Gorina (1961) byla již Koňuchova v sedmém měsíci těhotenství. V onen čas byl jejím mužem známý sportovec, koulař, zasloužilý mistr sportu Vladimír Kuzněcov. Ve svých 21 letech už byl Zasloužilý mistr sportu SSSR a patřil mezi nejlepší koulaře světa. Třikrát se zúčastnil Olympijských her. V roce 1965 pověsil sport na hřebík a zcela se začal věnovat vědě. Stal se profesorem a doktorem pedagogických věd. Stojí za zmínku, že Vladimír Kuzněcov byl v pořadí již třetím manželem naší milé Tatjany a zároveň jediným, který nebyl z filmového prostředí.. Do té doby byla vdaná výlučně za filmaře. Poprvé se vdávala, takříkajíc ve spěchu, dokonce i bez zvláštního důvodu. Láska tam nebyla, snad jen trochu chvilkového poblouznění. Také z tohoto důvodu manželství trvalo předlouhých 10 dnů .... Jednoho dne jí její mladý muž, zřejmě se nudící, uviděl na scéně, bezmyšlenkovitě se k ní vrhl, aniž si všiml, že se filmuje. Ta naprosto vyvedena z míry, pochopitelně tenhle projev „vášně“ odmítla, manžela sepsula, co se do něho vlezlo a vyřadila ze svého tvůrčího procesu tím, že jej rozhořčeně vyvedla z ateliéru. Tento v jejích očích „strašlivý hřích“ stačil k tomu, aby mu řekla „Sbohem“. Rozvedli se! Po druhé se vdávala po pár letech za kolegu z filmařské branže. I tohle manželství vydrželo velmi krátce. Tatjana na něj vzpomíná: „Můj pracovní den měl šestnáct hodin. Jen se dokončily záběry na jednom místě, hned jsem se převlékla a už se točilo na místě druhém. Jednou se dokonce stalo, že jsem při takovém zápřahu omdlela. Když mě přivezli domů a já vešla do bytu, co nevidím, manžel si hoví na kanape s knížkou v ruce, spokojený a blahobytný. V té chvíli se ve mně něco zlomilo. Ač unavená, nemohla jsem se dočkat, až zase budu na place natáčet. Nakonec jel se mnou na nádraží. Když jsem dala nohu na první schůdek do vagónu, v tu chvíli se na mne můj muž obrátil s dotazem: „Tak to je konec, viď?“ Neurčitě jsem mávla rukou a beze slov odjela! Nakonec se ukázalo, že náš rozvod byl pro mého muže vynikajícím stimulem a on v oblasti kinematografie dosáhl nevídaných úspěchů. Dokonce získal cenu „Nika“. Z manželství s Vladimírem Kuzněcovem, se nám narodil náš syn. Ještě předtím jsem si pokládala otázku, kde dítě porodím. Zvolila jsem Rigu, kde žila moje maminka. Jeli jsme tam autem. Pak jsem toho rozhodnutí litovala. Manžel byl tou cestou velmi unavený, když seděl za volantem a jel přes pět set míle v jednom kuse. Když jsme konečně dorazili, sotva jsem vystoupila ven - "tak jsem cítila, že vůbec necítím nohy". Vzpomínám si, jak se lékař na mě divně podíval, když se dozvěděl, jak jsem se přepravila do Rigy. Tam jsem přivedla na svět zdravého syna. A tady můžeme skončit vyprávění o významné herečce Taťjaně Koňuchové, herečce problematického života avšak oslnivé kariéry.