Irène Tunc

Cesta Irene Tunc na filmové plátno měla svůj počátek podobný jako u mnoha jiných začínajících hereček, a sice vítězství v soutěži krásy. V roce 1954 byla zvolena Miss Francie, což vzápětí nastartovalo její hereckou kariéru. Nejprve to ale překvapivě bylo v Itálii; ještě v roce 1954 si zahrála menší role ve dvou italských filmech, teprve pak přišlo oslovení ze strany francouzských filmařů. Ve Francii ji poprvé přizval k natáčení režisér Pierre Gaspard-Huit, s nímž pak Irene Tunc točila v padesátých letech víckrát. Nadále ale točila i v Itálii, po postavách bezejmenných krásek se pak objevila v hvězdném seskupení ve filmu KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté) slavného režiséra Sachi Guitryho, kde hrála hraběnku de Malazet. V dalším slavném filmu, PAŘÍŽANKA (Une parisienne, 1957), se však znovu jen mihla. Naopak, v italských filmech význam jejích rolí postupně stoupal, jedná se však o dnes již zcela zapomenuté tituly. Koncem padesátých let se Irene Tunc také poprvé provdala, jejím manželem se stal belgický režisér Ivan Govar, který působil ve Francii. Jen do konce padesátých let stihla Irene Tunc natočit bezmála dvacet filmů, mezi skutečné osobnosti francouzské kinematografie ji ale uvedli až významní režiséři následující dekády. Jednu z hlavních rolí pak dostala znovu v Itálii, v orientálním dobrodružném příběhu IL CONQUISTATORE DELL'ORIENTE (1960). Byl to její poslední italský film a nutno dodat, že když pak již točila výhradně ve Francii, bylo to již podstatně méně častěji. Poměrně velkou roli si zahrála v dramatu KNĚZ LÉON MORIN (Léon Morin, pretre, 1961) slavného režiséra Jean-Pierre Melvilla. Tady se setkala s Jean-Paulem Belmondem, s nímž pak točila ještě jednou o dva roky později (DRAGÉES AU POIVRE, 1963). Začala pracovat také pro televizi, kde točila seriály, mezitím se stihla rozvést a znovu provdat (se svým druhým manželem, režisérem Alainem Cavalierem, pak natočila dva filmy). Druhá polovina šedesátých let jí pak přinesla příležitosti významově značně odlišné, vždy ale od slavného filmového tvůrce. V divácky velmi úspěšném filmu DOBRODRUZI (Les aventuries, 1967) se jen mihla v menší roli sekretářky, podobně nevelkými postavami ji pověřili Jean-Paul Le Chanois nebo Alain Resnais. Ve stejném roce pak ztvárnila velkou roli Mireille v oceňovaném filmu ŽÍT A UŽÍT (Vivre et vivre, 1967) od legendárního režiséra nové vlny Claude Leloucha. Pak natočila dva filmy se svým druhým manželem, ten však na své umělecké vrcholy teprve čekal. Posledním filmem Irene Tunc byl slavný snímek DVĚ ANGLIČANKY A KONTINENT (Les deux anglaises et le continent, 1971) od Françoise Truffauta. Poslední jmenovaný film měl premiéru v listopadu 1971, Irene Tunc bylo v té době dopřáno již jen několik měsíců života – zahynula při autonehodě 16. ledna 1972 ve věku 36 let. Za svou sedmnáct let dlouhou hereckou kariéru natočila 33 filmů, z toho téměř třetinu v Itálii. Zatímco v padesátých letech stihla i několik snímků ročně, šedesátá léta jí přinesla již podstatně méně práce před kamerou. Na druhou stranu, až tehdy se objevila v několika hodnotných filmech režisérů nové vlny a díky nim si příležitostně její osobnost můžeme připomenout i dnes. Jak již bylo uvedeno, Irene Tunc byla dvakrát vdaná; jejím prvním manželem byl belgický režisér a scénárista Ivan Govar (1933-1988), který tvořil ve Francii. Vzali se v roce 1958 a rozvedli se roku 1964. V následujícím roce 1965 se pak Irene Tunc podruhé provdala za francouzského režiséra Alaina Cavaliera (*1931). Není bez zajímavosti, že Cavalier jako scénárista předtím spolupracoval právě s Govarem. Cavalier v poslední době věnoval vzpomínce na svou zemřelou manželku film IRÉNE (2009), který byl uveden na festivalu v Cannes.