Karel Matěj Čapek-Chod

Karel Matěj Čapek – Chod, vlastním jménem Karel Matěj Čapek, byl povídkář, novelista a romanopisec realistického a naturalistického směru, novinář. K.M. Čapek – Chod pocházel z rodiny středoškolského profesora. Na domažlickém gymnáziu maturoval v roce 1879, studia práv nedokončil a věnoval se žurnalistice a beletrické tvorbě. Čapek-Chod působil nejprve v Olomouci, od roku 1888 do konce života pak v Praze. Pracoval postupně v redakcích Našince, Hlasu národa, Národní politiky a od roku 1900 v redakci Národních listů. Po příchodu Karla Čapka do této redakce začal Karel Matěj Čapek pro rozlišení užívat přídomku „Chod“. Vedle novinářské a vlastní slovesné tvorby se věnoval Čapek-Chod také výtvarné a divadelní kritice, v níž proslul jako ostrý polemik. Autorsky přispíval také do časopisů Světozor, Zvon aj. Karel Matěj Čapek – Chod je pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově. Dílo Karla Matěje Čapka-Choda: Ve svých dílech se Čapek-Chod volí atraktivní náměty, příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy i obecnou češtinu. V návaznosti na Jana Nerudu se soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny. Povídky, novely, romaneta: Povídky – 1892 Nedělní povídky – 1897 Patero novel – 1904 Nové patero – 1910 Patero třetí – 1912 In articulo mortis – 1915 Siláci a slaboši – 1916 Ad hoc! – 1919 Romaneto – 1920 Tři chodské grotesky – 1920 Pohádka – 1920 Romány: V třetím dvoře – 1895 Kašpar Lén mstitel – 1908, první významný román, ve kterém se zabývá vzpourou jedince proti společnosti. Kriminální příběh mstitele – vraha. Pětice rozměrných románů tvořících volně související cyklus, který vyslovuje spisovatelovu pesimistickou životní filosofii. Turbína – 1916, na osudech členů rodiny pražského podnikatele ukazuje osudové propojení bankrotu otce s uměleckých ztroskotáním jeho dcery. Antonín Vondrejc – 1917 – 18, tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničil vlastní pud ke sklepnici Anně Jindrové – 1921, o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti Vilém Rozkoč – 1923 a jeho doplněk Řešany – 1927, romány zobrazující životní a uměleckou dráhu sochaře z proletářského prostředí Drama: Begův Samokres – 1911 Slunovrat – 1913 Výhry a prohry – 1915 Básníkova nevěsta - 1926