Robert Clary

Americký zpěvák, herec a komik francouzského původu Robert Clary se narodil 1. března 1926 v Paříži. Byl nejmladším dítětem ze 14 sourozenců a jeho občanské jméno znělo Robert Max Widerman. Už v dětství projevoval značné hudební a výtvarné nadání - od svých dvanácti let účinkoval jako profesionální zpěvák - sólista v rozhlase a byl přijat ke studiu na Pařížské umělecké škole. Idylické časy skončily s příchodem nacismu a v roce 1942 byl šestnáctiletý Robert kvůli svému židovskému původu deportován do koncentračního tábora. Na předloktí levé ruky mu bylo vytetováno číslo A5714 a následující roky pak prožil v neustálém ponižování, bídě a strachu o život, nejprve v hornoslezském Ottmuthdu a později pak v Buchenwaldu. Zde mu hodně pomáhal jeho muzikální a komediální talent a také odvaha, díky níž dokázal bavit nejenom své spoluvězně, ale i vojáky SS. Zpěvem, tancem a neustálým šaškováním ale zaháněl i svůj vlastní neustálý strach ze smrti a možná i díky tomu dokázal přežít. Většina jeho veliké rodiny takové štěstí neměla, a tak se roku 1945 po návratu do Francie Robert shledal pouze se třemi ze svých sourozenců. Rodiče i mnoho dalších příbuzných však zahynuli. Po válce se tento jenom 155 cm vysoký mladík vrátil zpátky ke své původní profesi a jeho písničky se záhy staly hitem nejen na francouzském území, ale díky pobytu spojeneckých vojáků i v zámoří. Povzbuzen úspěchem Clary roku 1949 přesídlil do USA, kde se zpočátku živil hlavně jako zpěvák v různých kabaretech a nočních klubech, někdy i dost pochybné pověsti. Brzy se mu však podařilo prorazit do muzikálového divadla na Broadwayi, kde se objevil v několika populárních představeních. Oženil se s Natalií, dcerou svého přítele a hereckého kolegy Eddie Cantora, naučil se anglicky, a přestože francouzského přízvuku se nikdy úplně nezbavil, během několika málo let se jeho pozice upevnila natolik, že se o něj začal zajímat i film. Jeho nejznámější rolí se stal desátník Louis LeBeau v seriálu "Hoganovi hrdinové" (1965), příběhu francouzských válečných zajatců z 2. světové války. Divadlo však mělo před filmovou kamerou vždycky přednost. Často býval také hostem různých TV revuí a show, od 80. let se ale stále víc začal angažovat v programech, pojednávajících o hrůzách holocaustu. Hodně cestoval po USA a Kanadě, pořádal besedy, kde vyprávěl o svých vlastních prožitcích z té doby a stal se i autorem vzpomínkové knihy na toto téma. Kromě toho se i v pokročilém věku věnuje malování a umělecké fotografii.