Milan Růžička

Válečné dětství prožíval pozdější režisér a scénárista Milan Růžička v Prostějově, kde se narodil 25. května roku 1937. Po roce 1950 studoval na Reálném gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově, které ukončil v roce 1955 a ve stejné době zahájil studium na pražské FAMU, se zaměřením na režii. Po absolutoriu s filmem Docela všední neděle v roce 1959 se stal asistentem režie ve Filmovém studiu Barrandov a spolupracoval zejména na filmech Vojtěcha Jasného a Jiřího Weisse. V období let 1960 až 1972 pracoval jako filmový režisér, ale i scénárista Československého studia armádního filmu. Pro své politické postoje a odmítnutí spolupráce s StB byl zbaven možnosti pokračovat ve své tvůrčí práci a musel opustit svou práci u ČSAF. Od roku 1973 byl ve svobodném povolání. V roce 1990 byl mimosoudně rehabilitován. Více jak čtyřicet dokumentárních filmů, na kterých se buď podílel jako asistent režie nebo režisér, natočil v době svého působení v ČSAF. Šlo částečně o kratší osvětové filmy, dílem i hrané, vytvořené na základě potřeb armády jako např.: Volno vojáka /1962/, ze zimního dělostřeleckého cvičení, Malá zimní hudba /1963/ zaznamenávající průběh pracovního dne velitele jedné armádní jednotky, Tatíci /1964/ o výcviku výsadkářů z řad záložníků, Frontový kameraman /1960/ a další. Mimo tyto filmy, které byly natočeny pro přímou potřebu armády, natočil i dokumentárních filmů mimo vojenská témata, jako např.: Příběh o mé cestě /1960/ o hornickém povolání; Tři tisíce kilometrů po Bulharsku /1963/ nebo film Pařížská komuna /1970/, prezentovaný také pod názvem Vive la commune!. V roce 1964 natočil film dotýkající se šikany mezi vojáky Dobrá rada nad zlato, ve kterém se objevují známá herecká jména jako Jiří Libíček, Vladimír Hrubý nebo Jiří Menzel nebo Vladimír Menšík. V době spolupráce s ČSAF se dostal do kontaktu s tvorbou hraných filmů, když pro Československou televizi natočil válečné drama odehrávající se ve slovenských horách V hodině strachu /1969/ a komedii Ta slepička kropenatá /1969/ a Válka nebo mír /1970/týkající se nesmlouvavých Leninových praktik při prosazování podmínek Brest-Litevského míru. Velmi ceněny jsou Růžičkovy filmy, které ukazují na jeho trvalý zájem o tvorbu dokumentárních filmů např. Docela jiná noc /1967/ vyprávějící o amatérském nočním rybolovu u jadranského pobřeží, který byl oceněn Hlavní cenou v kategorii filmů o moři na Mezinárodním filmovém festivalu v Rize. Vysoce ceněny byl i dokument Umělec a člověk Hugo Haas /1991/, za který získal cenu Pierot. Po roce 1990 natočil významný dokument Karel Plicka/1994/ a podílel se významnou měrou na realizaci dvou třináctidílných televizních cyklů : Průkopníci podnikání v českých zemích /1998/ a České a moravské šlechtické rody/2000/. Za připomenutí stojí i dokumenty s náboženskou tématikou, jako např.: Křesťané sjednocující Evropu; Cesty víry /2005/, Diakonie-služba a poslání /2008/ a dal. Historii českého království se věnoval od počátku roku 2006 v rozsáhlém 25-dílném cyklu dokumentárních snímků, např. Prostopášný Petr Vok?; Krvavý místodržitel; Čech a na polský trůn a další. Z celovečerních hraných filmů patří mezi úspěšné Růžičkovy filmy Trhala fialky dynamitem /1992/, Hotýlek v srdci Evrop y/1993, Vražda kočky domácí /2004/ a řada dalších. Samostatnou kapitolou Růžičkova zájmu o filmovou tvorbu je jeho dlouholetý zájem o český amatérský film a jeho trvalý zájem o růst úrovně amatérského filmu. Pravidelně jej bylo možné vídat na různých přehlídkách a soutěžích amatérských filmařů, např. na festivalu v Benátkách nad Jizerou. Mimo články v odborných periodikách je také spoluautorem románového přepisu celovečerního filmu o stíhačích proudových letounů, pod názvem Pod nohama nebe /1985/. Svou profesí režiséra ovlivnil i rozhodování o budoucím povolání svého syna, dnes televizního režiséra Milana Růžičky ml /*1958/. Režisér a scénárista Milan Růžička zemřel v Praze 4. března roku 2011, ve věku nedožitých 74 let. Erkul