Alena Frimlová

Předválečná operetní hvězda Alena Frimlová, rozená Růžková, pocházela z Tábora, ale vyrůstala v Praze, kde také absolvovala gymnázium. Od dětství zároveň inklinovala k umění a po maturitě se soukromým studiem zdokonalovala ve zpěvu u slavných pěvců Carla Emericha a Jana Hilberta Vávry. Začala sice studovat filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, ale po dvou letech studium ukončila a rozhodla se pro uměleckou dráhu. První angažmá našla v Tylově divadle v Praze-Nuslích (1929-1930), pak již byla přední sólistkou Arény na Smíchově (1930-1933) a Velké operety (1933-1936), kde vystupovala jako frivolní mladá dáma v řadě dobově populárních operet. Díky oblibě filmových režisérů převádět oblíbené operety na stříbrné plátno je nasnadě, že Alena Frimlová brzy našla i cestu před kameru. Po boku Járy Pospíšila debutovala postavou americké milionářky Heleny ve zfilmované operetě nijak vysokých uměleckých kvalit U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933). V následujících letech byla pověřována nevelkými rolemi, které víceméně vycházely z její profese (POLSKÁ KREV, 1934; NAŠE JEDENÁCTKA, 1936; ZE VŠECH JEDINÁ, 1937), jen výjimečně získala možnost být charakterní herečkou, i když jen na malém prostoru (milenka majitele herny v kriminální komedii KROK DO TMY, 1938). Mezitím Frimlová změnila působiště a v letech 1936-1944 hrála a zpívala ve Velkém divadle v Plzni. Nedlouho před koncem války se vrátila do Prahy a v roce 1944, krátce před uzavřením divadel, byla členkou souboru Nového divadla. Poválečné tendence omezit nebo úplně zlikvidovat operetní žánr ztížil možnosti uplatnění umělcům z tohoto oboru. Pro Alenu Frimlovou to znamenalo, že znovu odešla z Prahy a po krátkodobém angažmá v Městském oblastním divadle v Kladně (1946-1947) zakotvila na devět let v Krušnohorském oblastním divadle v Teplicích (1947-1956). Nakonec se vrátila do Prahy a posledních pět let před odchodem do důchodu působila v Rokoku (1957-1962). Participace Aleny Frimlové v poválečné kinematografii je sice relativně početná, ale významově zanedbatelná. Před kameru se vrátila až po svém opětovném příchodu do Prahy a účinkovala například v legendárním dětském seriálu ROBOT EMIL (1960). Následně si na ni vzpomněli významní tvůrci mladé generace a menší role odehrála ve filmech NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965) nebo SKŘIVÁNCI NA NITI (1969). V sedmdesátých letech pak ještě dostávala menší role, svou práci pro kameru zakončila několika postavami stařenek v televizních pohádkách. Alena Frimlová zemřela v Praze 8. října 1988 ve věku 82 let.