Ivan Perestiani

Narodil se 13.4.1870 v Rostoku na Donu a již jako šestnáctiletý se živil jako herec v Gruzii. Postupně získané zkušenosti, postavené na intenzívním samovzdělávání, jej dovedly k hlubšímu vztahu k herectví a divadlu vůbec. V roce 1916 již byl aktivní nejen jako herec, ale také jako scénárista a režisér v ruské filmové tvorbě. V období let 1916 až 1917 ztvárnil více jak dvacet filmových rolí. Jako režisér je podepsán pod filmy ruské produkce Žertva večernaja /1917, Večerní oběť/, Opjat na rodině /1917, Opět ve vlasti/, Ljubov, něnavist, směrť /1918, Láska, nenávist, smrt/, Nočevala tučka zolotaja /1918, Nocoval zlatý obláček/, Pljaska skorbi i sujety /1918, Tanec smutku a zmatku/, Priklučenia Stecjury /1918, Stecjurova dobrodružství/, Čornimorskij matros /1918, Černomořský námořník/, Dva gusara /1918, Dva husaři/, Otěc i syn /1919, Otec a syn/. V letech 1919 až 1920 působil jako pedagog na Státní filmové škole. V roce 1920 natočil další agitku z dlouhé řady, kterými přispíval k zvyšování informovanosti běžných občanů V dni borby /1920, Ve dnech bojů/. V průběhu rostoucích společenských přeměn a chaosu v Rusku, odchází roku 1920 do Gruzie. V Gruzii pomáhal zakládat gruzinskou filmovou tvorbu a také natočil první gruzinský historicko revoluční film Arsen Džordžiašvili /1921/ a byl jako režisér u zrodu první gruzínské filmové adaptace literární předlohy, a to románu D. Čokadzeho Suramskaja kreposť /1922, Suramská pevnost/. Také další filmy, které jako režisér natočil za svého působení v Gruzii, měly ve své době slušnou odezvu - Krasnyje djavoljata /1923, Rudí ďáblíci/ o skupině chlapců a děvčat, úspěšně bojujících proti kontrarevolučním bandám, Tri žižni /1924, Tři životy/, Dvunogie /1926, Dvounozíé/, V trjasině /1927, V bažině/, Spletňa /1928, Pomluva/. Válečná témata nahrazuje ve svých filmech kolem roku 1930 již budovatelskou tématikou - Svět i těni /1931, Světlo a stíny/ a také filmy proti tmářství a síle výchovy člověka v kolektivu - Lodyr /1933, Lenoch/. Poslední film, který jako režisér natočil během své kariéry, byl film Dva druga /1936, Dva kamarádi/. Pak se na filmové tvorbě podílel zčásti ještě v Gruzii, ale i později v Moskvě, jen jako scénárista a herec menších rolí. Ivan Perestiani zemřel v Moskvě 14.5.1959 ve věku 89 let. Erkul