Zuzana Kočová

Zuzana Kočová, vlastním jménem Liběna, se narodila v Jičíně, ale dětství a mládí strávila v Praze, ještě před dokončením gymnázia přemluvila rodiče, aby ji pustili k divadlu a začala navštěvovat hereckou školu při Divadle 34, na této scéně zároveň hrála (1940-1941). Následovalo angažmá v Horáckém divadle v Třebíči (1941-1942), v dalších válečných letech pak hrála se Středočeskou činohrou J. Burdy, v níž dostala velké herecké příležitosti po boku slavných jmen té doby (Z. Štěpánek, K. Höger). Po zákazu činnosti divadel ke konci války se sice vyhnula totálnímu nasazení, ale po popravě otce se zapojila aktivně do odboje, její životní zkušenost pak po válce vedla její kroky do Komunistické strany. Zároveň znovu nastoupila do Burianova divadla D 34 (1945-1960). Spolu s E. F. Burianem se výraznou měrou podílela na socialistické tvářnosti českých divadel, prosazovala se také autorsky, vzájemné lidské sblížení s E. F. Burianem pak vyvrcholilo narozením syna a následně sňatkem (1953). Kočová žila manželovým divadlem, odmítala nabídky z Národního divadla, stejně tak i z Barrandova. Komunistický režim se ale nakonec od Buriana odvrátil, Kočová pak po jeho smrti z divadla odešla (1960). Po několika letech hledání založila zájezdové divadlo Maringotka (1965-1974), v němž byla nejen herečkou, ale také uměleckou vedoucí a režisérkou. Snažila se zde pokračovat v práci E. F. Buriana, jeho divadelních principech a postupech. Divadlo Maringotka bylo v době normalizace zrušeno, Kočová načas skončila jako prostá úřednice v Obvodním kulturním domě, pak několik let pracovala jako dramaturgyně literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu (1974-1978). Své aktivity v 70. letech rozvinula v oblasti literatury, napsala několik próz (Krajní situace, Čtyři stěny, autobiografie Pět sešitů ze začátku), psala také cestopisy, mimo jiné začala organizovat psychoterapeutická sezení, zabývala se etnoterapií a psychodramatem. Její práce skončila náhlým úmrtím následkem srdeční slabosti 12. června 1988 v Praze ve věku nedožitých 66 let. Spojení Zuzany Kočové s filmem bylo jen velmi nahodilé a sporadické, poprvé stála před kamerou v drobné roli v budovatelském filmu CHCEME ŽÍT (1949; v režii E. F. Buriana), později hrála například Elišku ve filmovém přepisu Šrámkova románu STŘÍBRNÝ VÍTR (1954), naposledy jsme ji mohli vidět jako manželku profesora v psychologické kriminálce ZNAMENÍ RAKA (1966). Do konce 60. let spadá také její jediná televizní role, a sice v dramatu SPRAVEDLNOST PRO SELVINA (1968). Zuzana Kočová byla manželkou proslulého divadelníka Emila Františka Buriana (1904-1959), jejich synem je známý písničkář Jan Burian (*1952).