Venjamin Zuskin

Venjamin (Benjamin) Lvovič Zuskin byl ruský a sovětský herec židovského původu. Na svět přišel 28.4.1899 v litevském městečku Panevež jako syn krejčího. Zpočátku chodil do chederu (židovská náboženská škola), později studoval na ruském lyceu. Roku 1915 byla jeho rodina, stejně jako tisíce jejich souvěrců vypovězena z Pobaltí. Zuskinovi se poté usadili v Penze, kde mladý Venjamin pokračoval ve studiích a kde poprvé veřejně vystupoval s ochotnickým divadelním souborem. O hereckém povolání však jeho rodiče nechtěli ani slyšet, a tak Venjamin, jako poslušný syn nastoupil roku 1920 na hornické učiliště města Sverdlovsk (Jekatěrinburg). O rok později byl, coby vzorný student, přeřazen na Báňský institut do Moskvy, kde se ovšem ihned přihlásil jako herecký elév na přípravný kurs Židovského komorního divadla (pozdějšího GOSET-u). O tři měsíce později už stál na scéně a mladý sovětský stát měl o jednoho horníka méně. Zato však získal výborného umělce - herce, který vynikl zejména v komických rolích, ale jemuž nebyly cizí ani dramatické či romantické polohy. V. Zuskin byl především divadelním hercem, často vystupoval v jiddiš a jeho přítelem i častým jevištním partnerem se na dlouhá léta stal Solomon Michoels (sovětský židovský divadelní herec a režisér, pedagog, sociální a politický aktivista.Hlavní ředitel moskevského Státního židovského divadla (GOSET), předseda židovského Antifašistického výboru a člen Umělecké rady výboru Rady lidových komisařů SSSR. V. Zuskin se objevil i v několika předválečných filmech - "Člověk z městečka" (1930), "Granica" (1935), "Hledači štěstí" (1936). Kromě herecké činnosti se věnoval i divadelní režii a od r.1935 vyučoval nové adepty na herecké akademii svého domovského divadla - GOSET-u. V roce 1939 získal titul Národního umělce RSFSR, roku 1943, kdy s rodinou pobýval v evakuaci ve Střední Asii byl jmenován Národním umělcem Uzbekistánu a koncem války jej za film "Nepokoření" z roku 1945 čekala prestižní Stalinova cena. Jeho poslední filmovou rolí byl hodinář ve filmu "Světlo nad Ruskem" (1946), kde však svým výkonem vzbudil nelibost samotného Stalina. To už ale začínalo přituhovat a Zuskin, který po záhadné smrti (pravděpodobně zinscenované vraždě) svého přítele Michoelse stanul nejen v čele GOSET-u, ale přijal také post předsedy ruské sekce židovského Antifašistického výboru, se stal pro svůj původ i politické aktivity nepohodlný. 23.prosince 1948 byl zatčen ( jako jeden z prvních osobností židovské kultury v Sovětském svazu) a spolu s ostatními obžalovanými na Stalinův přímý rozkaz odsouzen k smrti. Čekání se protáhlo na trýznivé čtyři roky, až nakonec 12. srpna 1952 opravdu stanul před popravčí četou. Přesné místo Zuskinova skonu ani osud jeho tělesných ostatků znám není a perzekuce se nevyhnula ani zcela nevinným členům jeho rodiny. Manželka (rovněž herečka) Eda Berkovskaja s dcerkou Alou byly vypovězeny do Kazachstánu, kde v nuzných podmínkách doslova živořily téměř dva roky. Sám herec se dočkal očištění svého jména od nálepky "zrádce národa" až roku 1955, což mu pochopitelně už nijak platné nebylo. Jeho dcera Ala, která později emigrovala do Izraele, věnuje památce svého otce velkou pozornost - nejenže napsala knihu vzpomínek, ale její zásluhou vznikl i dokumentární film izraelské televize.