Anton Korenči

Anton Korenči absolvoval studium herectví na bratislavské Vysoké škole múzických umění a poté na pět sezón nastoupil do divadla v Nitře. Na tamním jevišti vytvářel klíčové a charakterově složité titulní postavy především v inscenacích Radúz a Mahulena nebo Platon Krečet. Mnozí v Nitře dodnes vzpomínají také na Korenčiho nastudování doktora Landíka ve hře Demokrati. V r. 196o nastoupil Korenči do činohry Slovenského národního divadla Bratislava, kde poté zůstal až do konce své kariéry a za více než 4o let se stal jeho dlouholetým členem. Psychologické a realistické herectví A. Korenčiho se vyznačovalo jasným vyjadřováním motivací a vztahů a i když na slovenské první scéně ztvárňoval především menší postavy, patřil k přesvědčivým hercům, což dokázal jako Gavrila Ardalionovič Ivolgin v Dostojevského Idiotovi, jako Don Alonso v Cidovi P. Corneilla, jako milenec Dodo v Bukovčanově psychologické Oprátce pro dva nebo coby policejní komisař z Gogolova Revizora. V divadelním světě nebyl Korenči jenom hercem, ale získal příležitost vyzkoušet si i režisérské řemeslo. Anton Korenči debutoval na filmovém plátně r. 1964 postavou úředníka v Solanově povídkovém filmu Tvář za oknem. Z výraznějších filmových rolí A. Korenčiho stojí za připomenutí určitě role pokladníka v Hollého filmové adaptaci pohádky Sůl nad zlato nebo postava důstojníka v Hasprově psychologickém Výletu do mladosti. A. Korenčiho jsme měli možnost vidět i v menších úlohách v kriminálních filmech Případ krásné neřestnice a Smrt přichází v dešti; či ve snímcích Vojáci svobody nebo Zralá mladost. Anton Korenči oblékl pro celuloidový pás vojenskou uniformu několikrát, čehož důkazem, kromě výše uvedených, jsou i Zacharův životopisný film Není jiné cesty či Hollého psychologický snímek Soukromá vojna. Korenči na sebe vzal také doktorský plášť pro potřeby Krivánkova psychologického filmu Milosrdný čas nebo se čas od času před kameru postavil coby skutečná osoba z dávných dějin. Jako francouzský král se objevil v Cielově adaptaci Dumasova románu Pařížští mohykáni a jako Francesco Soberini hrál Korenči ve Valšíkově dramatu Poslední soud Michelangela Buonarrotiho. Anton Korenči ale netočil jenom celovečerní filmy, protože často spolupracoval i s televizními tvůrci, díky nimž najdeme v jeho filmografii na tři stovky inscenací, her a seriálů. Televizní diváci si na Korenčiho vzpomenou jistě díky historicko – dobrodružném koprodukčním seriálu Vivat Beňovský!, díky Cielově dramatu Předehra v moll nebo jako na nového učitele z Lettrichova zpracování Hečkova Červeného vína. Naposledy stál A. Korenči před kamerou ve stejnojmenné trojdílné adaptaci Simmelova románu Všichni lidé budou bratry. Herec a režisér Anton Korenči zemřel náhle ve věku nedožitých 77 let. Divadlografie – herecká (výběr): ? – Pierre Corneille: Cid (Don Alonso); Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot (Gavrila Ardalionovič Ivolgin); Ivan Bukovčan: Oprátka pro dva (Dodo); Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor (policejní komisař); Tarelkinova smrt (Ibis); Nikolaj Fjodorovič Pogodin: Třetí patetická; Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír (Kuragin); Živá mrtvola (Afremov); …