Olaf Lubaszenko

Současný polský herec a režisér Olaf Lubaszenko (plným jménem Olaf Sergiusz Linde-Lubaszenko), pochází z rodiny s bohatou uměleckou tradicí: jeho otec Edward Lubaszenko je uznávaným hercem a pedagogem a jeho matka Asja Łamtiuginová je herečkou, spisovatelkou a malířkou. Narodil se 6. prosince 1968 ve Wrocławi a ačkoliv debutoval ve filmu už jako třináctiletý chlapec (TV drama Život Kamila Kuranta), hercem z povolání se původně stát nechtěl. Krátce studoval sociologii na Varšavské univerzitě (1986 - 87) a pak filozofii na Křesťanské teologické akademii ve Varšavě. Plynně hovoří několika jazyky - kromě rodné polštiny ovládá ještě ruštinu, němčinu, francouzštinu a angličtinu. Velmi dobře se domluví i česky, i když tuto řeč nestudoval v žádných kursech, ale osvojil si ji během spolupráce s českými filmaři. Navzdory jeho původním plánům se přece jen ukázalo, že jablko nepadá daleko od stromu a mladý Olaf se vydal v uměleckých stopách svých rodičů. Bez jakéhokoliv hereckého vzdělání dokázal svými výkony na filmovém plátně, že je obdařen přirozeným talentem. Od rolí vzpurných chlapců postupně přešel k postavám smutných, nesmělých, sentimentálních a nešťastně zamilovaných mladíků, jejichž vstup do dospělosti provázejí konflikty a zklamání. Největší úspěch (mj. cena Hvězda zítřka na MFF v Ženevě 1989) mu přinesla úloha sirotka Tomka, který dalekohledem šmíruje svoji atraktivní sousedku (Krátký film o lásce) a hlavně pak titulní role vojenského zběha Martina Krolla, jehož vyprovokuje k dezerci manželčin poměr s jeho nejlepším přítelem( psychologický thriller Kroll). Teprve tehdy, když měl na svém kontě již asi dvacet filmových rolí, odvážil se vystoupit také na jevišti. Po účinkování v muzikálu Metro dostal svou první skutečně dramatickou roli v Mrożkově Emigrantech (1984), kde byl jeho partnerem Cezary Pazura. Roku 1997 debutoval jako režisér dobrodružným filmem Stosz (Prachy) o dvou valutových podvodnících. Na režisérské stoličce se mu evidentně zalíbilo a tak pod jeho taktovkou vznikají i další úspěšné snímky - Chlapi nepláčou(2000), Kojotovo ráno (2001) či Teorie relativity (2002). Olaf Lubaszenko se příležitostně věnuje i filmové produkci - mimo jiné pomáhal i A. Wajdovi s jeho filmem Prstýnek s orlem v korunce a zabývá se i dabingem. Čeští diváci si tohoto sympatického herce asi nejlépe vybaví v roli neohroženého kováře Jury Barana, jehož okolnosti donutí svést boj na život a na smrt s udavačským sedlákem (Bogusław Linda), v koprodukčním česko-polském dramatu Je třeba zabít Sekala (r. V. Michálek). Za tuto roli byl roku 1998 po právu odměněn Českým lvem a hereckou cenou na MFF v Karlových Varech. Nebyla to jeho jediná spolupráce s českými kolegy, jako koproducent se podílel např. i na jímavém snímku M. Mináče Všichni moji blízcí. Z domácích ocenění O. Lubaszenka jmenujme např. Zlatou Kaczku z roku 1988, kterou uděluje časopis Film nejpopulárnějšímu polskému herci a herečce. O soukromí O. Lubaszenka toho ani jeho osobní stránky moc neříkají - snad jen to, že je rozvedený a má dcerku Mariannu. Je velkým milovníkem kopané, fandí varšavské Legii a sám se fotbalu aktivně věnuje jako kapitán v reprezentačním mužstu Artystów (umělců) Polskich.