Karel Dodal

Vyučený lakýrník začínal po I. světové válce, v níž byl zraněn, jako příležitostný malíř kulis a herec v divadle Urania. Jako autor animovaných filmů začínal snímkem Vizte vše, do tropí dnes kluci dva a jeden pes (1925). Profesionální uplatnění jako kreslíř a autor kreslených reklam pak našel v Elektafilmu (1925-1930). Společně s Hermínou Týrlovou, s níž se seznámil již v Uranii a která se stala jeho první manželkou, ovládli postupně na základě studia amerických grotesek základy animace a natočili pro Elektafilm řadu animovaných reklam. Dodal se také podílel na trikových sekvencích dokumentárního filmu Praha v záři světel (1928). S pomocí manželky Hermíny vznikly jejich první „autorské snímky“ – Zamilovaný vodník (1928), Bimbovo smutné dobrodružství (1930). Jejich pokus o založení vlastní produkce animovaných filmů na přelomu 30. let byl neúspěšný. V tomto období seznámil s Irenou Rosnerovou (Leschnerovou), s níž pak založil ateliér animovaného filmu Ire-film, umělecké filmové studio pro kreslené barevné grotesky, avantgardní krátké filmy, průmyslové a kulturní filmy. Zde našla uplatnění také paní Hermína, která se po rozvodu vrátila ke svému dívčímu jménu, a která ve studiu pracovala jako kreslička-fázařka a samostatná animátorka. V produkci Ire-filmu vzniklo na 30 animovaných snímků, v nichž Karel Dodal se svými partnerkami položili základy moderní české filmové reklamy (Svatba o půlnoci, Maminčin výlet do nebe, Tři muži, Tajemství lucerny, Čaroděj tónů, Píseň podzimu, Nezapomenutelný plakát, Protest ad.). Karel Dodal zastával v Ire-filmu funkci vedoucího ateliéru, kameramana i výtvarníka (oceňován byl např. působivý výtvarný styl filmu Všudybylovo dobrodružství pro Radio Journal.) Jako první v Praze použil pro reklamu barevný film, a to náročný systém Gasparcolor (abstraktní reklama pro Schichtovo mýdlo Hra bublinek se uváděl též ve verzi autorského experimentu Fantaisie érotique, 1937). Experimentální charakter měl i Dodalův poslední film vznikající v ČSR – Myšlenka hledající světlo (1938). Po emigraci do USA (1938) našel azyl na minnesotské univerzitě, kde se mu nepodařilo dokončit projekt barevného animovaného film. Po válce se sešel v New Yorku znovu se svou ženou Irenou a pokusili se o práci v animované tvorbě nejprve v USA (There Were Three Men, 1947), vzhledem k nedostatku zakázek později požádali o azyl v Argentině. Zde Dodal využil opět své schopnosti v reklamním filmu, mj. ve spolupráci s výtvarníkem Carlos Ochagaviou. V roce 1960 se pak vrátil znovu do USA, kde pracoval pro NASA. Přínos Karla Dodala pro historii českého animovaného filmu bylo možné zhodnotit až po letech, kdy se do Prahy vrátily snímky z produkce IRE-filmu, které odeslala Irena Dodalová na počátku protektorátu do USA, aby kolekci ochránila před okupanty. Později archiv manželé přemístili do Argentiny, odkud se podařilo paní Ireně vrátit snímky, o něž po léta pečovala, zpět do vlasti až v roce 1989. Dodalova argentinská produkce je v ní zastoupena však jen z malé části.