Jaromír Vomáčka

Hudební skladatel, textař, zpěvák, konferenciér, občasný herec i pohotový muzikant - to všechno byl pán s krásně česky zvukomalebným jménem: Jaromír Vomáčka. Narodil se 23. března 1923 v Dašicích u Pardubic do rodiny účetního Josefa Vomáčky (1897 - 1957) a jeho manželky Anny, rozené Petruškové (1898 - 1958). Odmalička se u něj projevoval výrazný hudební talent, který mu pomáhala rozvíjet hlavně teta Květa Petrušková, místní učitelky hudby. Základní školu vychodil v rodných Dašicích a pak přešel na reálné gymnázium do Pardubic. Tady také roku 1941 odmaturoval a nastoupil do místního divadla jako korepetitor. I nadále si přitom přivydělával hrou v kavárenské kapele Jaroslava Mangla, kam nastoupil ještě jako sedmnáctiletý student. V té době už se pokoušel také psát první písničky s vlastními texty. Kromě klavíru hrál ještě na housle, harmoniku a na trubku, výborně zpíval a poměrně brzy se stal známou figurou pardubického uměleckého polosvěta. Tohle ale jeho tatínek moc rád neviděl, a tak hned po válce, jakmile se otevřely české vysoké školy, poslal Jaromíra do Prahy studovat filozofii. Učení Jaromírovi nevadilo, měl na něj ale čím dál tím méně času, protože kromě vážené Almy máter se okamžitě zapsal také na pražskou konzervatoř, do abiturientského kurzu dirigování a skladby. Zatímco "muziku" dostudoval, filozofie nechal po dvou semestrech. Vojenskou základní službu si odbyl u Posádkové hudby Praha s bubínkem a křídlovkou místo zbraně. Po vojně se proti vůli svých rodičů oženil s dcerou dašického poštmistra Valérií Rottovou. Měl s ní 3 syny: Jaromíra, Radomíra a Lumíra. To už se hudbou živil profesionálně a měl za sebou angažmá v několika různých pražských kapelách. Spolu s Jiřím Suchým spoluzakládal legendární Divadlo Na zábradlí, kde pak dvě sezóny také působil. Měl tu vlastní rytmickou skupinu, hrál na piáno a vystupoval dokonce jako herec v jedné z hlavních rolí - Faustovi. V roce 1958 přešel do nově vzniklého souboru Laterny Magiky, v té době nevídané kombinace filmových dotáček, černého divadla, živých herců i muziky a projel s ní půl světa - od Berlína přes Londýn do Tbilisi až po Egypt... Hlavně na dlouhých zájezdech se mezi kolegy velmi osvědčil jeho osobitý smysl pro humor, jímž často dodával "kyslík do ponorky". Později se seznámil se zpěvačkou Yvetou Simonovou, pro kterou napsal spoustu nádherných písniček, například "Zhasněte lampiony", "Zastavte čas", "Malá černá kočička", "Já jsem zamilovaná", "Šel chlapeček na procházku". A nejenom to - mezi oběma přeskočila jistřička lásky, na kterou doplatila i obě jejich dosavatní manželství. Rozvedli se, sedm let spolu žili "nadivoko ", pak se vzali...a po čase opět rozvedli. Údajnou příčinou rozchodu prý byla Vomáčkova žárlivost na Yvetina profesionálního partnera M. Chladila. Kromě scénické, taneční a vokální muziky se Jaromír Vomáčka věnoval i komponování vážné hudby a roku 1955 složil také svojí jedinou operetu " Hrdinové na zámečku". Pro Václava Neckáře napsal slavnou "Lékořici", pro Milana Chladila "Volání divokých husí" a další, dodnes živé a oblíbené melodie. Jeho hudba pronikla také do filmu, kde se v několika málo případech mihl i on sám jako herec. Umělecký ortel si nad sebou Jaromír Vomáčka podepsal roku 1968 složením protiokupační písničky "Běž domů, Ivane", kterou spontánně uvedl v rozhlasovém kabaretu "HOHE". Tím si, obrazně řečeno, navždy umělecky "zabouchl dveře" a nadále už mohl skládat leda tak "do šuplíku". Vomáčka tím velmi trpěl, neboť psát pod cizím jménem, jak to dělali druzí, nechtěl. Tento kdysi nezdolný bohém a srandista, "krásnej blázen", jak mu kolegové často říkali, postupně chřadl a jeho srdce, které zvládlo dva infarkty, ten třetí už nevydrželo. Jaromír Vomáčka zemřel v nedožitých 55 letech, 7. července 1978 v Praze. Svého "Ivana" tak přežil o pouhých o deset let a jeho odchodu se už nedočkal...