Václav Kaplický

Místo narození jednoho z nejlepších českých prozaiků Václava Kaplického, zabývajících se historickými tématy, je svým způsobem i určující při rozhodování autora o jeho hlavním tématu, ke kterému ve svém literárním vývoji směřuje. Václav Kaplický se narodil 28. srpna roku 1895 v místě zvaném Červený Dvůr v obci Starý Tábor, dnes známém jako Sezimovo Ústí. Je takřka symbolické, že poblíž místa narození Václava Kaplického je zřícenina Kozího Hrádku, místa, ve kterém pobýval v letech 1412 až 1414 Jan Hus. Malý Václav vyrůstal v rodině obtížně hospodařícího zemědělce, který poměrně brzy po jeho narození onemocněl a nebyl schopen práci na poli rodinu uživit. V roce 1903 se rodina přestěhovala do Tábora. Zde Václavova matka všechny členy své rodiny živila vyšíváním, drobnými vysprávkami a úpravami šatstva a jinými příležitostnými pracemi. V Táboře Václav v roce 1914 završil svá maturitní studia. Nedlouho poté začaly boje první světové války. Po škole našel Václav Kaplický místo železničního dělníka, ale již v roce 1915 byl odveden na haličskou frontu. Od srpna roku 1916 byl, kdy byl zajat, pobýval v zajateckém táboře v ukrajinském Beredičevu a tam se jako dobrovolník stal legionářem. V roce 1918 byl jako delegát zakázaného vojenského sjezdu zatčen a vězněn v krutých podmínkách na mysu Gornostaj u Vladivostoku. V prosinci 1919 byl jako vězeň poslán do Československa, kde byl demobilizován Ve výstupních vojenských dokumentech byl stejně jako další navrátilci v roce 1920 označen za zrádce, což značně znemožnilo i jeho společenské uplatnění po návratu do vlasti.Nakonec se stal od roku 1920 pracovníkem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů a následně byl úředníkem ministerstva národní obrany. Od roku 1922 do roku 1950 prošel jako nakladatelský redaktor mnoha nakladatelstvími-Pokrok, Družstevní práce, Melantrich a dal. Po roce 1950 se věnoval již jen spisovatelské činnosti ve svobodném povolání. Ještě před 2. sv. válkou navštívil řadu evropských zemí a postupně zveřejňoval některé své postřehy z cest v denním tisku. V roce 1978 byl jmenován národním umělcem. Mimo svou literární činnost spolupracoval příležitostně s Československým rozhlasem. Své první drobné prozaické pokusy zveřejňoval po návratu ze zajetí do Prahy a ve větším rozsahu od roku 1922, kdy psal pro ženský časopis Rozsévačka, deník Rudé právo, a kulturní měsíčník Var. Po roce 1930 spolupracoval s prvorepublikovými Literárními novinami, která v období 1927 až 1930 , Národní osvobození, Magazín Družstevní práce, Hovory o knihách a dal. redigoval Knižně debutoval v roce 1927 prozaickým pokusem o pohled na sociální problematiku-Princezna z Košíř /1927/ a na pokračování byl vydáván román Z ruky do ruky /1927/ v deníku Rudé právo. V roce 1936 napsal i vydal svou nejznámější literární práci –román Gornostaj. Kaplický na Gornostaji začal pracovat již v gornostajském vězení, kdy si vedl svůj deník, který po návratu do Československa rozvedl a přepracoval do podoby románu. Román měl již hotov před rokem 1930, ale na jeho vydání ve 20. letech min. století, nebylo v té době ani pomyšlení, a tak román byl poprvé vydán až v roce 1936, když do jisté míry došlo k přijetí realističtější obrazu a představ o legionářích. Historická témata začal literárně zpracovávat na počátku roku 1945, kdy napsal román Kraj kalicha /1945/. V roce 1952 se vrací k tomuto svému hlavnímu tématu v románu Čtveráci, kronice protifeudálních selských povstání. Román Železná koruna představuje nepochybně nejživotnější postavu Kaplického díla, lidového buřiče Jana Štelziga, kováře z Řasnice. K podobnému tématu je možné přiřadit i román Zaťatá pěst /1959/. Pravděpodobně nejznámějším Kaplického dílem je román vydaný v roce 1963 Kladivo na čarodějnice, který čerpal z autentických materiálů, které dokumentovaly procesy s takřka stovkou údajných čarodějnic, která probíhaly s posvěcením katolické církve v 17. století Ve Velkých Losinách. Tento román tvořil předlohu stejnojmenného filmu , který v roce 19369 natočil režisér Otakar Vávra. Závěrečná léta prozaické tvorby Václava Kaplického završují řadu románů s historickými tématy: Táborská republika /1969/ , Život alchymistův /1980/ a dal. Pro mládež napsal Václav Kaplický O věrnosti a zradě /1959, sb. pov./, Královský souboj /1971/. Z rukopisu divadelní hry Václava Kaplického - Kovář z Řasnice a románu Železná koruna, napsal Jan Schmid divadelní hru pod názvem Kovář Stelzig /1976, prem. 1975/. Václav Kaplický zemřel v Praze 4. října roku 1982, ve věku 87 let. Erkul