Jelena Šebestová-Juklová

Jelena Šebestová, dnes více známá pod vyvdaným jménem Juklová, pochází z Prahy, kde také vyrůstala a po maturitě se přihlásila na DAMU. Studium ale nedokončila a ze školy odešla ve druhém ročníku; v roce 1972 nastoupila do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde působila až do roku 1995. Ústecké Činoherní studio je sice scénou oblastního významu, ale v krátkých i dlouhodobějších angažmá se tady objevila řada významných hereckých osobností. Jelena Šebestová tady za více než dvacet let našla bohaté uplatnění především v dílech současných českých autorů (Lidé obtížní, Diogenes cynik, Profesionální žena, Jakub fatalista, Vášeň jako led), zazářila například ve hře Edessa od Ivana Rajmonta. V polovině devadesátých let opustila Šebestová Ústí nad Labem a s některými dalšími kolegy přešla do pražského divadla Rokoko, kde působí od roku 1995. Tady ji bylo možno vidět v hrách Tramvaj do stanice Touha, Don Juan nebo Rychlé šípy, velkou, ale kritiky nepříliš dobře přijatou roli odehrála v úspěšném představení Smrt obchodního cestujícího. Když v prostorách divadla Rokoko začal působit Divadelní spolek Kašpar, Jelena Juklová se stala jednou z osobností střední generace, které tato alternativní scéna v té době potřebovala. Hrála například ve hrách Náměstíčko, Miláček boží nebo Krysař. Před filmovou kamerou stála Šebestová poprvé jako sedmnáctiletá v nevelké roli příběhu ze života současné mládeže MALÉ LETNÍ BLUES (1967). Více příležitostí jí přinesla až následující dekáda, kdy byla několikrát obsazena do typově podobných postav hezkých dívek s veselou náturou. Jako takovou si ji nejlépe můžeme pamatovat v dodnes oblíbené komedii HOLKY Z PORCELÁNU (1974), kde hrála svobodnou matku Jířu. V režii Juraje Herze se pak objevila i v jeho dalším filmu HOLKA NA ZABITÍ (1975), následně hrála menší role v dnes již zapomenutých snímcích, točila také na Slovensku (HRA NA TELO, 1979). Po dlouhých letech se pak objevila v bezejmenné roli Svěrákova filmu VRATNÉ LAHVE (2007). Mnoho příležitostí nedostala Jelena Juklová ani v televizi, objevila se například v americkém televizním filmu DENÍK ANNE FRANKOVÉ (2001). V nedávných letech jsme ji ale mohli slyšet v několika rozhlasových hrách natočených pro Český rozhlas.