Adolf Hoffmeister

Narodil se v Praze do rodiny úspěšného pražského advokáta 15. srpna roku 1902. Jeho otec patřil mezi zakládající členy Mánesa, takže jak dětství, tak i dobu dospívání prožil v harmonickém a vlasteneckém prostředí . Po absolvování gymnázia v Křemencově ulici v Praze v roce 1921 vystudoval v duchu rodinné tradice právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde také úspěšně složil v roce 1925 rigorózní zkoušku a získal titul doktora všeobecného práva s právem používat titul JUDr. Do roku 1930 pracoval jako advokátní koncipient u svého otce a po složení advokátních zkoušek se stal otcovým společníkem. Souběžně byl mimořádně aktivní, když pracoval jako redaktor Lidových novin v letech 1928 až 1930 a byl také stálým kreslířem časopisu: Tribuna; Rozpravy Aventina a Literárních novin aj. V dubnu 1939 se mu podařilo vycestovat do Paříže , kde byl po vypuknutí války v září 1939 zadržen „za protifrancouzskou činnost“ a takřka sedm měsíců vězněn v pařížské věznici La Santé, odkud byl propuštěn . Zde si během věznění vedl osobní deník, který později vydal pod názvem Vězení v roce 1969. Ve skutečnosti i přes skutečnost, že jej pařížský vojenský tribunál po sedmi měsících věznění zprostil viny, byl nadále internován v koncentračních táborech v Rolland Garros u Paříže, v Damigny u Alençonu /Normandie/ a v Bassens u Bordeaux. Po vpádu německých vojsk a kapitulaci Francie byl propuštěn, avšak při útěku do Maroka byl opět zadržen, vězněn na nemocniční lodi Canada a následně v koncentračním táboře Ain Čok v Tangeru. Později se mu za dobrodružných okolností podařilo dostat přes Portugalsko a Kubu do USA v lednu roku 1941. Jelikož ovládal angličtinu, napsal a vydal v New Yorku o své anabázi knihu The Animal are in Cages /1941/, kterou po skončení války přeložil do češtiny a vyšla pod názvem Turistou proti své vůli v roce 1946. Od r. 1942 působil jako redaktor v newyorském Úřadu pro válečné informace a hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky. Od roku 1944 vedl čs. sekci státního amerického rozhlasu. Po návratu do vlasti se stal přednostou odboru pro kulturní styky se zahraničím na ministerstvu informací a působil v této funkci až do roku 1948. Od roku 1948 byl československým velvyslancem v Paříži, odkud se vrátil v roce 1951. Do Paříže se vrátil i v roce 1958 jako delegát na konferenci organizace UNESCO. Po jmenování profesorem se stal pedagogem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde vedl speciální kurs kresleného a loutkového filmu V letech 1965 až 1967 vykonával funkci předsedy Svazu československých výtvarných umělců. Po roce 1968 byla jeho činnost během událostí tzv. obrodného procesu hodnocena jako činnost poznamenána nesprávnými politickými postoji v rozporu s pozitivními stránkami jeho vlastního díla. Adolf Hoffmeister byl přinucen ukončit všechny své pedagogické i společensko-organizační funkce stáhl se z veřejného života a pobýval v Říčkách v Orlických horách, kam jezdil již od 50. let. Podobně jako většina začínajících literátů i výtvarných umělců, začínal publikováním v časopisech. Debutoval v mladoboleslavském Domově v roce 1918 pod pseudonymem Jan Watig. Později psal pro Neumannovy časopisy Kmen a Červen. Knižně debutoval v roce 1922 obsahující prozaické práce pod titulem Podmořské hvězdy. V roce 1926 vydal sbírku veršů – Abeceda lásky. Další literární činnost Adolfa Hoffmeistra byla velmi rozsáhlá a různorodá, např. prózy Hledá se muž, který má dost času/1927/; román Zeměkoule /1929-30, vyšel na pokračování v Rozpravách Aventina/; Cambridge-Praha/sb.fejetonů,1926; Světobol /1931/ a Povrch pětiletky /1931/ jsou fejetony a reportáže z jeho pobytu v Sovětském Rusku; Americké houpačky /1937, reportáže z Ameriky/; Pohlednice z Číny /1954, reportáže a fejetony/;Vyhlídka z pyramid /1957, fejetony z Egypt/; Made in Japan /1958, reportáže z Japonska/ a dal. Adolf Hoffmeister je také autorem řady divadelních her, např.: „americké veselohry“ Nevěsta /1927/; „taneční hry“ Park /1927, na Hoffmeistrovo libreto uvedené v roce 1927 v Osvobozeném divadle. Napsal hudební komedii Svět za mřížemi /1933/, na které se při realizaci nejen jako herci, ale i poradci podíleli Voskovec s Werichem. V roce 1935 vytvořil hru a mírně, ale nedůsledně revoltující mládeži z měšťanských rodin-Mládí ve hře /1935/. Pro českoněmecké divadelníky a pro přítele Hanse Krásu z antifašistického Klubu českoněmeckých divadelníků napsal operní libreto-Brundibár. Premiéra se konala až v roce 1943 za zdmi koncentračního tábora Terezín. Pro děti napsal loutkovou hru Trhanec aneb Král Hladomor /1939 napsaná za věznění ve Francii/. Spolupracoval i s Jaroslavem Ježkem na zpěvohře Zpívající Benátky v roce 1932. V roce 1953 otiskl protiválečnou komedii podle Aristofana - Mír, kterou již napsal v roce 1933. Poměrně opomíjené je jeho dílo překladatelské, když přeložil např.: Joyceho Annu Liviu Plurabellu /1932, s A.Procházkou/ a dal. Svými charakteristickými ilustracemi vyzdobil zejména své knihy např. Piš jak slyšíš /1931/; Podoby /1934/; ale i např. Erenburgovu prózu - Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita /1966/ a dal. Světoobčan i český vlastenec, osobnost renesančního typu Adolf Hoffmeister zemřel v Říčkách v Orlických horách 24. července 1973 ve věku nedožitých 71 let. Erkul