Paul Azais

Francouzský herec Paul Azais má na svém kontě více než sto filmových rolí, především ale proslul svými charitativními aktivitami ve prospěch starých a nemocných herců, k čemuž jej přiměla vlastní trpká zkušenost z doby války. Pocházel z Paříže a od poloviny dvacátých let vystupoval na různých divadelních scénách, jeho doménou byl žánr hudebních komedií a operet. Ve filmu se objevoval od počátku třicátých let a jako osvědčený herec dostával příležitosti v několika titulech ročně. Z počátků jeho tvorby si zaslouží zmínku protiválečný snímek DŘEVĚNÉ KŘÍŽE (Les croix de bois, 1933) nebo drama ULICE BEZE JMÉNA (La rue sans nom, 1933), hrál také v první zvukové adaptaci BÍDNÍKŮ (Les Misérables, 1934). Desítky rolí mu ale přinesly spíše nenáročné veselohry i sentimentální melodramata a pokud se jeho jméno na plakátech objevilo na předních místech, šlo vesměs o dávno zapomenuté průměrné filmy (TŘI STŘELCI V OPEŘE – Trois artilleurs a l′opera, 1938; TŘI STŘELCI NA FLÁMU – Trois artilleurs en vadrouille, 1938). Azais sice patřil k pohledným tvářím francouzského filmu třicátých let, nikdy se mu ale nepodařilo proniknout na pozici prvního milovníka. Zato jako galantní a vtipná opora krásných dam exceloval v řadě filmů různých žánrů a pro podobný typ rolí jej vyhledávali přední režiséři, z těch významnějších jmen připomeňme alespoň Raymonda Bernarda nebo Jacquese de Baroncelli. K vrcholu popularity dospěl Paul Azais na počátku německé okupace, kdy našel uplatnění ve velkých rolích po boku slavných komiků Rellyse (NARCISSE, 1939) nebo Fernandela (NEKŘIČTE NA STŘECHÁCH! – Ne le criez pas sur les toits, 1943; ADRIEN, 1943). K zásadní změně v Azaisově soukromém i pracovním životě došlo 1. července 1943. Tehdy jej v pařížských ulicích při cestě na kole srazil německý nákladní automobil a Azais utrpěl vážné zranění hlavy. Zlomenina lebky si vyžádala dlouhé léčení a následky si Azais odnesl v podobě trvalého postižení paměti, což je pro herce velmi nepříjemný handicap. Po několikaleté přestávce se sice k filmování vrátil, ale kvůli svému postižení si již nemohl dovolit přijímat velké role. V padesátých letech znovu točil několik filmů ročně, často se ale jednalo o bezejmenné epizody, zaznamenat jej nicméně můžeme v několika významných titulech poválečné francouzské kinematografie (ZLATÁ ČAPKA – La casque d′or, 1951; NOC JE MÝM KRÁLOVSTVÍM – La nuit est mon royaume, 1951; HRABĚ MONTE CHRISTO – Le comte de Monte Cristo, 1955). Nejistota herecké profese právě v souvislosti se zdravotními problémy přiměla Paula Azaise k založení nadace La roue tourne. Toto sdružení vzniklo v roce 1957 a vytklo si za cíl pomáhat umělcům, kteří se z různých důvodů nemohou nadále věnovat své práci a dostanou se do finančních potíží, případně zajistit důstojné stáří těm dávno zapomenutým. Činnost této organizace hned v počátku zaštítila svým jménem řada významných herců, režisérů, zpěváků a dalších osobností z řad kultury. Svou poslední filmovou roli odehrál Azais v Decoinově dramatu NĚŽNÁ A PRUDKÁ ELISABETH (Tendre et violente Elisabeth, 1960), poté se věnoval především aktivitám spojeným s činností nadace La roue tourne. Zemřel v Paříži 17. listopadu 1974 ve věku 71 let.