Hermína Franková

Hermína Franková se narodila v roce 1928 v Praze. Pochází z obchodnické rodiny. Po maturitě na dívčím gymnáziu v Praze, studovala od roku 1947 na Farmaceutické fakultě UK a studia ukončila v roce 1953 v Brně. Pracovala po návratu do Prahy jako magistra v lékárně v období let 1954 až 1956. Pracovala také na propagačním referátu ředitelství národního podniku Léčivé rostliny v Praze od roku 1956 do roku 1961. Po roce 1961, mimo léta 1972 až 1980, kdy nesměla publikovat a pracovala opět v lékárně, se plně věnuje literární činnosti. Po roce 1980 žije převážně v Praze. Literární debut kratšími prózami zahájila v roce 1959 v literárních časopisech Plamen a Host do domu. Její příspěvky byly také zveřejňovány časopise Divadlo, Literárních novinách, Sešitech pro mladou literaturu aj. V Československé televizi byly uvedeny její scénáře - Smutný půvab /1963, rež. Jiří Hanibal + sc.Jiří Hanibal/, Tchyně /1963, rež. Jaroslav Mach/, Jak se naučit švédsky /1979, rež. Ivo Toman/, Babička se nám zbláznila /1982, rež. Jiří Krejčík/, Nejlepší kšeft mého života /1989, rež. Jiří Adamec/ a trilogii Ohnivé ženy, Ohnivé ženy se vracejí, Ohnivé ženy mezi námi /1984, 1986, 1986, rež. Zdeněk Podskalský/. Podle jejího námětu byl natočen film Dívka na koštěti/1971, rež. Václav Vorlíček, sc. + Miloš Macourek/. Podle povídky Vendula vznikl v roce 1983 film Levé křídlo /rež. Jiří Hanibal/. V roce 1996 byl podle jejího námětu natočen seriál Lékárníkových holka /1996, rež. Anna Procházková/. Hermína Franková je také autorkou filmového scénáře k filmu Takový talent /1983, rež. Jan Bonaventura/ a námětu a scénáře k filmu Politik a herečka /2000, rež. Juraj Herz/. Prozaické dílo Hermíny Frankové je velmi rozsáhlé a v podstatné části je věnováno dětem a mládeži - Panáček Švícko /1964/, Plavčík a sardinky /1965/, Blázni a Pythagoras /1966/, Město hraček /1968/,-Blázni mají propustky/, Jedna zrzka navíc /1976, pod jm. J. Vinaře/, Ani v noci, ani ráno /1979, pod jm. J. Vinaře/, román Poslední prázdniny/ 1980, pod jm. J. Černíkové/, Vendula aneb Francouzština pro pokročilé /1981/, Minervistka /1984/, Kluk od vody /1987/, Dívka na koštěti /1987, s M. Macourkem/, Jak řídit inženýra Křečka /1989, podle TV seriálu M. Macourka Křeček v noční košili/, Arabela 1–3 /1991, 1993, 1994, podle TV seriálu M. Macourka/, Lékárníkových holka /1996/, Čarodějnice bez koštěte /2006/. Dospělému čtenáři patřil již její knižní debut, kterým byl příspěvek ve sborníku Povídky roku /1957/, po kterém vydala samostatnou sbírku povídek Ženy pod helmou /1961/, a téhož roku soubor povídek Děti platí polovic? /1961/, rozsáhlejší próza Vánoce v hotelu /1964/. Po delší odmlce vydala novelu Helena v lázni /1971/. Další publikační činnost Hermíny Frankové určená dospělému čtenáři byla přerušena na dlouhých sedmnáct let. Po roce 1987 vydala dvě novely Ubohý Džony /1988/ a Ohnivé ženy /1992/ a román Hlavně dýchat /2006/. Erkul