Jiří Jungwirth

Jiří Jungwirth se narodil v Praze na Smíchově, jeho maminka pracovala pro filmového režiséra Karla Lamače. Vyučil se nástrojařem v leteckých závodech Waltera a absolvoval měšťanskou školu. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu, po válce pracoval jako technický úředník ve Škodových závodech v Novém Boru. Byl kapitánem hokejového mužstva DTJ Smíchov, hrál amatérsky divadlo, v kapele Škodových závodů v Novém Boru hrával na bubny. Po absolvování filmové školy v Praze Hostivaři se filmovému řemeslu učil u Alfréda Radoka (Divotvorný klobouk 1952) a Vladimíra Borského (Jestřáb kontra Hrdlička1952). U Československého státního filmu pak pracoval jako asistent režie či pomocný režisér na filmech Krejčovská povídka 1953,Byl jednou jeden král 1953, Po noci den 1954, Zaostřit prosím 1956, v roce 1957 pak režíroval s Jindřichem Pušem film Malí medvědáři. Skoro od počátku vysílání spolupracoval externě s Československou televizí (Ústřední televisní studio Praha), od roku 1957 pak jako zaměstnanec. Režíroval velmi oblíbené televizní estrády (diváci o nich mluvili jako o Jungwirthových estrádách), které konferoval Vladimír Dvořák (toho přemluvil pro účinkování v televizi) s Vladimírem Hrubým, kterého posléze nahradila Jiřina Bohdalová, dále Jiří Štuchal (Se srncem divno hrát, Co má nohy na palubu, Jasný obraz, věrný zvuk, Černá hodinka, Až nás budou miliony, Píšu, píšeš, píšeme a mnoho dalších) a režíroval televizní silvestry 1957 a 1958. Režíroval také televizní inscenace, např. Lidé na prodej Norberta Frýda, Metoda rady Pítra podle Karla Čapka, Jeppe z kopečku Ludviga Holberga, Obchodník s deštěm Nathaniela Richarda Nashe, Schovávaná na schodech Vítězslava Nezvala, o jejichž kvalitě svědčí soudobé kritiky. Dále soutěžní pořady Hádej, hádej hadači, které konferoval Jan Pixa, a zábavně naučné pořady Smím prosit (učíme se tančit walz, foxtrot atd.), které konferoval Vladimír Menšík (kterého obsazoval i do charakterních rolí ve svých televizních inscenacích). V roce 1956 režíroval televizní film Vlastimil Kloc se svým orchestrem, v dalších letech hudební pořady Hledáme písničku pro všední den (s orchestrem Karla Krautgartnera), režíroval i skeče s Arkadijem Rajkinem (1957). V pražském kabaretu Alhambra režíroval revuální pořady. Zemřel v roce 1959 na následky autohavárie, když se vracel z estrády k 40. výročí strakonické továrny na výrobu motocyklů autem, které řídil zpěvák Josef Zíma. Na režiséra Jiřího Jungwirtha zavzpomínal Vladimír Dvořák ve své knize Všechny náhody mého života a v knize S Vladimírem Dvořákem o chutích a lidech, a také Jaroslav Štercl ve své autobiografii. Práci režiséra Jiřího Jungwirtha v oblasti televizní zábavy pozitivně hodnotí Valter Feldstein ve studii Televize včera, dnes a zítra.