Ljudmila Marčenko

Ludmila Vasilevna Marčenko se narodila 20. června 1940. v dědince Archipov-Osipovce v Krasnodarském kraji. Když se malé Ludmily kdokoliv zeptal, čím by chtěla byt, až bude jednou velká, plaché děvčátko odpovědělo jednoznačně-herečkou! Při moskevské 135té škole, kam Marčenko chodila, existovalo školní divadlo, které, v dnešní době to připadá takřka neuvěřitelně, zaměstnávalo i profesionálního režiséra ve vysoké platové třídě. Samozřejmě, že tam naše milá Ludmila pilně docházela a hrála. Následně Vystudovala Všenárodní státní institut kinematografie (1963) u slavného režiséra Michaila Romma. Od roku 1963 se stává herečka experimentálního divadla. Je to vlastně studio pantomimy s názvem "Ektemim kde, to vede A. Rumnev. V letech 1965-1984 je ve Studiu divadelních hereček herců. V době tzv. přestavby, kdy šlo hlavně o to, snižovat počet herců tohoto studia, bylo Marčenkové „ohleduplně“ doporučeno, aby se vrátila k filmu, ve kterém má delší absenci. Bylo jí jasné, že je to skrytý náznak, aby odešla. Učinila tak bez rozmyšlení. Ale "Mosfilm" již nebyl tím, jakým byl kdysi, v dobách jeho největší slávy.Raději se tedy vraťme tam, kde to všechno začalo, vraťme se do doby,kdy se na plátně biografů poprvé objevíla něžná tvář osmnáctileté herečky Ludmily Marčenko.Bylo to ve filmu „Otcovský dům“ (1958)i u nás dobře známého režiséra Lva Kulidžanova.A tím to všechno začalo. Tisíce dopisů od jejích filmových fanoušků, miliony fotografií s její tváří zdobily prosklené novinové stánky. Její fotogenická tvář se usmívala z předních stran časopisů.Okouzlení herečkou Marčenko nastalo i u nás po zhlédnutí barevného Pyrjevova snímku z roku 1959 „Bílé noci“ podle Dostojevského novely. Její okouzlující Nastěnka po boku Olega Striženova v roli „Snílka“ to bylo něco pro romantické dušičky, ke kterým jsem se směle hlásil i já, byť ještě chlapec školou povinný.Stejně si nenechám vzít, že Nastěnka byla její nejkrásnější rolí! Režisér Pyrjev, starý filmový harcovník, režijní táta veleslavných „Kubáňských kozáku“ a manžel neméně slavné Mariny Ladyniny, ten uměl točit filmy, ach jo..Pro Ludmilu Marčenko se vžilo přirovnání k sovětské Andrey Hepburnové zcela oprávněně, stejně tak Oleg Striženov byl sovětský Gerard Philippe. Nikdo to nezpochybňoval, neboť i jistá podoba zde byla.Jenom že...světská sláva, polní tráva. Ani se nechce věřit, že tahle napohled křehká a něžná herečka, se seznámí s tak nespolehlivým a zničujícím přítelem opuštěných lidí, s panem Ječmínkem. Sklenka se jí stala společníkem, sklenka ji v 57 letech přivedla tam, odkud není návratu.Zemřela na obyčejnou chřipku. Nechtěla přijímat návštěvy, výmluvou ji byla předstíraná ohleduplnost, že nechce aby někoho nakazila. Ať jsou všichni klidní, že vše je v pořádku! Nebylo...Nechtěla již žít, odmítala brát léky...¨Film skončil a sál biografu potemněl.Zemřela 21. ledna 1997. Pohřbena je na moskevském Bagaňkovském hřbitově v 25. skupině. Sbohem Nastěnko!