Dina Sassoli

Herečka Dina Sassoli se prosadila jako jedna z hvězd filmové éry bílých telefonů, na rozdíl od jiných osobností této dnes často zatracované epochy italské kinematografie si dokázala udržet pozici žádané umělkyně i po druhé světové válce. Dina Sassoli pocházela z přímořského letoviska Rimini a do světa filmu pronikla v osmnácti letech prostřednictvím úspěchu v soutěži, kterou vypsal časopis Film a produkční společnost Scalera v rámci hledání nových tváří. V letech 1939-1940 hrála Dina Sassoli vedlejší role v několika filmech, častěji ji ke spolupráci přizval například Corrado d'Errico, který jí poskytl větší příležitosti ve svých dobrodružných filmech LEV Z DAMAŠKU (Il leone di Damasco, 1942) nebo KAPITÁN BOUŘE (Capitan Tempesta, 1942). Na výsluní popularity ji vynesl Cameriniho film SNOUBENCI (I promessi sposi, 1941) a v následujícím roce se Dina Sassoli stala jednou z nejvytíženějších hereček, kdy hrála hlavní role v několika filmech (DON GIOVANNI, 1942; ZKÁZA - Perdizione, 1942). V této době Dina Sassoli prožívala bouřlivý milostný vztah s hercem Massimem Seratem (1916-1989), který ji ale nakonec opustil kvůli svému následujícímu poměru se slavnou herečkou Annou Magnani. Dina Sassoli se pak provdala za novináře a v její kariéře došlo ke zlomu. Ve společnosti manžela a jeho přátel začala být vnímána jako antifašistický živel a byla donucena k pasivitě - jestliže v roce 1942 natočila šest filmů, v letech 1943-1944 ani jeden. Z její další filmografie stojí za připomenutí nijak náročný film ÚSTAV GRIMALDI (Nessuno torna indietro, 1945) Alessandra Blasettiho, který do dějin italské kinematografie vstoupil spíše jako unikátní přehlídka většiny tehdy slavných krásných hvězd. Blasetti pak Dinu Sassoli obsadil i do svého dalšího filmu DEN ŽIVOTA (Un giorno nella vita, 1946), dramatickém příběhu partyzánů partyzánů ukrývajících se v klášteře (hrála tady jednu z jeptišek). Po válce začala Dina Sassoli hrát i divadlo a objevovala se v renomovaných společnostech v zásadních dramatických kusech jako Kean nebo Cyrano z Bergeracu. V roli sestry jednoho z hlavních hrdinů se pak objevila ve významném neorealistickém počinu MLÝN NA PÁDU (Il mulino del Po, 1948) režiséra Alberta Lattuady. Hvězdné obsazení doplnila také v několika dalších filmech padesátých let, objevovala se v různých žánrech, například v komedii PŘEDSTAVUJE SE KRÁSNÁ KOMORNÁ (Cameriera bella presenza offresi, 1951) nebo v životopisném snímku KEAN (1956), výjimečně točila i mimo Itálii, hrála například ve francouzském filmu ODVRÁCENÁ STRANA RÁJE (L'envers du paradis, 1953). Během padesátých let ukončila Dina Sassoli své angažmá ve filmu, pokračovala ale v práci na jevišti, v adaptacích divadelních her účinkovala také na televizní obrazovce. Později začala hrát i v seriálech (SCARAMOUCHE, 1965; SESTRY MATERASSIOVY - Sorelle Materassi, 1972). Teprve v 70. letech začala znovu příležitostně pracovat pro film, odehrála menší role ve filmech různých žánrů, v americkém filmu POPELEČNÍ STŘEDA (Ash Wednesday, 1973) natáčeném v Itálii hrála zdravotní sestru Ilse. Naposledy se objevila v Comenciniho filmu OBRAŤ SE, EUGENIO (Voltati Eugenio, 1981), pak ještě účinkovala v televizi. Dina Sassoli zemřela v Římě 24. března 2008 ve věku 87 let.