Miroslav Horníček

Jako všestranná umělecká osobnost patří dnes Miroslav Horníček k českým legendám divadla a televizní zábavy, a i když se sám ke svým filmovým rolím vyjadřoval s ironickým nadhledem, zařadil se i mezi významné osobnosti československé kinematografie. Miroslav Horníček pocházel z Plzně, kde se narodil krátce po skončení první světové války a ke svému rodišti se vždy hrdě hlásil. Jako student začal v Plzni s amatérským herectvím, za druhé světové války získal první profesionální angažmá v Městském divadle v Plzni, kde byl hercem a později i režisérem. V roce 1945 odešel Miroslav Horníček do Prahy, kde začínal v divadle Větrník (1945-1946), několik let pak měl zázemí v Divadle satiry bratrů Oldřicha a Lubomíra Lipského (1946-1949). V menších rolích se tehdy také poprvé objevil před filmovou kamerou (POLIBEK ZE STADIÓNU, 1947; PAN NOVÁK, 1949). V letech 1949-1955 byl Miroslav Horníček členem činohry Národního divadla; ačkoliv na naší přední scéně strávil šest let a odehrál tu desítky velkých i menších rolí (Hadrián z Římsů, Morálka paní Dulské), v jeho profesní biografii se nejedná o nijak zásadní období, poprvé se tu ale na pozici asistenta režie seznámil i s jinými formami práce. Několikaleté jevištní spolupráci s Janem Werichem předcházelo jejich setkání v legendární pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954), v níž Horníček hrál prince Krásného. V letech 1955-1961 působil Horníček spolu s Janem Werichem na scéně Divadla ABC. Spolupráce s Werichem si Horníček považoval a po jeho boku zahájil novou etapu své umělecké dráhy, kdy se začal věnovat i psaní. Některá vystoupení ve slavných divadelních hrách byla zaznamenána i televizí (TĚŽKÁ BARBORA, 1960; BALADA Z HADRŮ, 1960). Z dalších Horníčkových rolí ve filmu připomeňme hlavní postavu doktora Průchy v dodnes svěží komedii KAM ČERT NEMŮŽE (1959), v níž byla jeho partnerkou začínající Jana Hlaváčová. Po Werichově odchodu z Divadla ABC v roce 1960 našel Horníček nového jevištního partnera v Miloši Kopeckém, s nímž slavil velké úspěchy zvláště ve vlastní hře Tvrďák. V letech 1958-1968 byl také moderátorem Festivalových minut z Karlových Varů. Již od konce padesátých let vystupoval Horníček příležitostně v Semaforu, kde nakonec našel trvalé zázemí (1964-1967), mezitím ale prošel i Hudebním divadlem v Karlíně (1961-1963). Ve filmu mu několik dalších zajímavých příležitostí nabídl komediální žánr (TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ!, 1964), naopak nepříliš šťastným se ukázal pokus prosadit jej i v dramatické poloze (kriminálka SMRT ZA OPONOU, 1966). V mezinárodním měřítku Miroslava Horníčka zviditelnil na svou dobu nevšední projekt KINOAUTOMAT (1967), který byl s úspěchem prezentován na výstavě Expo 67 v kanadském Montrealu. Přelom 60. a 70. let přinesl Miroslavu Horníčkovi velké úspěchy v televizi, značné popularitě se těšila jeho talkshow HOVORY H (1969-1970), nesmrtelný pomník mu pak postavil úsměvný seriál BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI (1971), v němž vytvořil dvojici s Jiřím Sovákem a byl také autorem scénáře. Tento vrchol Horníčkových hereckých aktivit před kamerou zatemňuje tragická smrt jeho syna Jana, k níž došlo právě během natáčení. Jako představitel inteligentní zábavy s častými narážkami na politický režim se Miroslav Horníček znelíbil komunistické moci počátkem sedmdesátých let a jeho další seberealizace v médiích byla prakticky nulová. O to více se věnoval divadlu, jako režisér pohostinsky působil na různých scénách, často například ve Státním divadle v Brně (Můj strýček kovboj, Malá noční inventura), dále to bylo Divadlo Vítězného února v Hradci Králové, hrál a režíroval i v Praze. Absolvoval četná zájezdová představení, v nichž nejen jako herec, ale i vypravěč a konferenciér uplatňoval svůj laskavý humor. Po roce 1989 obnovil Miroslav Horníček svůj někdejší úspěšný televizní pořad pod názvem HOVORY H JEŠTĚ PO DVACETI LETECH (1990-1991). V pořadu Dva muži někde vystupoval s Pavlem Bobkem, závěr jeho aktivit je spojen se slovenským šansoniérem Igorem Šebem. Četná vystoupení Miroslava Horníčka jsou zaznamenána na gramofonových deskách i CD, pro vydání na deskách četl také slavná literární díla (Smrt krásných srnců, Tři muži ve člunu). Umělecké aktivity rozvíjel i v jiných oborech, věnoval se fotografování a malování, jako autor surrealistických koláží se představil na několika výstavách. Kromě divadelních her napsal i řadu úspěšných knih, z těch nejznámějších připomeňme alespoň Dobře utajené housle (1967). V rámci televizní ankety Týtý byl Miroslav Horníček v roce 1997 uveden do Síně slávy, ve stejném roce získal i Cenu Thálie za mimořádný přínos jevištnímu umění, následovalo i čestné občanství v rodné Plzni (1998). V roce 2000 pak obdržel státní vyznamenání, Medaili za zásluhy v oblasti kultury. Na konci života se Miroslav Horníček potýkal s četnými zdravotními problémy a byl několikrát hospitalizován, zemřel v nemocnici v Liberci 15. února 2003 ve věku 84 let.