Dezider Ursíny

Motto: Na boží pastvině jsi teď, v jiných rozměrech dní, bosý bez hudby, držíš červenou třešničku. Skloubit v sobě hudebníka a filmového dokumentaristu, to vyžadovalo velký dar a tím byl Dezider Ursíny opravdu obdařen. Ve svých dokumentech zachytil zánik slovenského venkova druhé poloviny 70. let. Zachytil konfrontaci lidového řezbáře při setkání s gotickým uměním mistra Pavla z Levoče. Neopominul ani osudy lidových hudebníků v osobě Gajdoše Antaka. Zde byla jen jedna část Ursínyho osobnosti, tou druhou se stala rovina existenciální resp. spirituální, kdy si člověk klade otázky: Kam směřuje, jakým smyslem života se stává smrt... Sám dlouho bojoval s rakovinou, a i když věděl, že tento boj nejde vyhrát, kladl důraz na důstojné vypořádání se s touto otázkou. Právě střídání, prolínání prostředí a jeho zachycení bylo pro druhou etapu filmové tvorby charakteristické. Prostřednictvím druhých takto Dezider Ursíny vypovídal nejen o sobě, ale také o tom, co člověka tíží... Nemám už slova/dopis nepíši/Moře je ve vejci/Střepina v písku/hřiště se začíná chvět/sedám si na kámen/zouvám si boty/Nemám už slova/dopis nepíši/Moře je ve vejci/ a za chvíli zatopí můj žíznivý svět… Zdroj: album „Modrý vrch“, text: Ivan Štrpka, skupina Burčiak. Slovensko mělo a dosud má výrazné umělecké osobnosti a pro nás bylo a bude nejbližší krajinou, kde jsme skoro doma...