Jiří Mikota

Jiří Mikota se původně vyučil zámečníkem, poté absolvoval strojní průmyslovou školu a za války začal pracovat jako konstruktér. Již od třicátých let se ale zároveň věnoval divadlu a vystupoval na ochotnických scénách. Po válce pak nastoupil do svého prvního profesionálního angažmá, a sice v Městském divadle v Teplicích (1945-1948), po třech letech pak přešel do Divadla pracujících ve Zlíně (1948-1953), kde vynikl ve hrách Strakonický dudák nebo Jan Žižka. Ze Zlína pak přešel do Prahy a až do odchodu do důchodu hrál v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1953-1989). Až na výjimky (Pygmalion) nedostával sice hlavní role, ale uplatnil se v širokém spektru žánrů i postav, jejichž charakteristika vyplývala především z hercova mužného zjevu a sytého hlasu. Stejně jako u jiných herců, tak i na Mikotu čekaly první filmové role až s jeho přestupem na pražskou divadelní scénu. Ve filmu debutoval rolí generála ve vojenském dramatu ZÁŘIJOVÉ NOCI (1957). Návraty Jiřího Mikoty před kameru byly jen sporadické, do počátku 80. let hrál jen v deseti dalších filmech, navíc vesměs v drobných úlohách. Větší herecké příležitosti dostal od režiséra Antonína Kachlíka ve filmech SMRT ZA OPONOU (1966) a NA KOHO TO SLOVO PADNE (1979). Z častěji reprízovaných filmů si jej můžeme připomínat v nevelké roli v komedii HOLKY Z PORCELÁNU (1974). Hrál také v několika televizních seriálech, naposledy se před filmovou kameru postavil ve filmu SNY O ZAMBEZI (1982). Svůj sytě zabarvený baryton uplatnil Jiří Mikota také v rozhlase a na gramofonových nahrávkách. Manželkou Jiřího Mikoty byla herečka a televizní režisérka Marie Mikotová, rozená Müllerová (*1920); manželský pár spolu hráli v povídkovém filmu PĚT Z MILIÓNU (1959).