Netta Deborská

Netta Deborská, známá též pod jménem Deborská-Kostková, se sice narodila ve Vídni, ale pocházela z obchodnické rodiny z Kladna. Nejen rodiče, ale i vzdálenější příbuzní měli pro Nettu naplánováno vzdělání v obchodní sféře (strýc vlastnil velkouzenářskou firmu v Praze), ale Netta od dětství toužila po divadle. Rozpor mezi vlastní touhou a rodičovskými plány vedly k tomu, že Netta v šestnácti letech utekla z domova a připojila se ke kočovné divadelní společnosti. Přestože rodina s jejím rozhodnutím nesouhlasila, otec nakonec dceru finančně podporoval a díky tomu Netta mohla získat vzdělání u známých osobností v oborech herectví, tanec a zpěv. Jako členka baletu byla Netta Deborská v roce 1935 přijata do Velké operety v Praze, ale již v následujícím roce znovu začala působit u venkovských společností, v letech 1936-1940 vystřídala putovní divadla Vladimíra Housy a Františka Grabingera. Grabingerovo divadlo se na počátku protektorátu dostalo do problémů a Netta Deborská se v roce 1940 ocitla bez angažmá. Následně byla přijata jako operetní herečka do Českého divadla v Olomouci (1942), kam byla angažována jako operetní herečka a zpěvačka. Ve stejném žánru pak vystupovala na oblastních scénách v Kladně a v Plzni, po válce působila v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a nakonec ve Slezském divadle v Opavě. Po roce 1948 došlo k radikální obměně repertoáru divadel a zvláště operetní žánr byl potlačen do zcela okrajového významu. Pro Nettu Deborskou to znamenalo, že musela opustit profesi operetní zpěvačky a v roce 1949 byla jako členka činohry přijata v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Tady zůstala natrvalo a stala se výraznou oporou zdejšího hereckého souboru. Na jevišti hrála až do vysokého věku a vytvořila více než 150 postav domácího i světového repertoáru, jako herečka byla všestrannou umělkyní schopnou obsáhnout široký záběr různých charakterů. Naposledy hrála stařenku v Maryše v roce 1997, plzeňští diváci ji tedy na jevišti mohli vídat bezmála půl století. Filmaři oslovovali Nettu Deborskou jen velmi zřídka; herečka tak jako mnoho jiných herců v tomto ohledu doplatila na své celoživotní mimopražské angažmá. Poprvé hrála bezejmennou epizodní roli v budovatelském snímku USMĚVAVÁ ZEM (1952), spolu s dalšími plzeňskými herci se pak objevila v hraném polodokumentu PŘIZNÁNÍ VÁCLAVA URBÁNKA (1954). Spolu s manželem a nevlastním synem (Jiří a Petr Kostkovi) pak hrála ve filmu ZELENÉ OBZORY (1962) manželku jednoho z hlavních protagonistů. Po letech se pak objevila v tendenčním titulu NA KOHO TO SLOVO PADNE (1980). Jako bezmála osmdesátiletá si nakonec zahrála opět bezejmennou malou roli v oscarovém filmu KOLJA (1996). Řadu příležitostí dostala Netta Deborská v Československém rozhlase, především v jeho plzeňském studiu, kde zvláště v 50. letech natočila řadu rozhlasových her. Netta Deborská byla provdaná, krátce po svém příchodu do Plzně se stala druhou manželkou svého kolegy z divadla, Jiřího Kostky (1910-1985). V rodičovských šlépějích kráčí jejich dcera Zora Kostková (*1952), divadelní herečka. Nejslavnějším z rodiny je ale Deborské nevlastní syn Petr Kostka (*1938).