Pavel Hrdlička

Kameraman Pavel Hrdlička se narodil 15. května 1911 v Březnici. Již od svého mládí projevoval výtvarné nadání. V roce 1929 se pokoušel neúspěšně o přijetí na pražskou Akademii výtvarného umění. Později nastoupil ke studiu na Státní grafickou školu do fotografického ateliéru. Škola sídlila na Smíchově a fotografickou výuku zde vedl Karel Novák. V ateliéru se studovala také i reklamní fotografie, užití písma atd. Na konci vrcholící hospodářské krize roku 1933 přijal nabídku na místo fotografa v propagačním oddělení firmy Baťa. Pavel Hrdlička byl, jak sám uváděl, prvním fotografem firmy a při své práci využíval nejrůznější postupy z rejstříku avantgardní fotografie. Po počátečních pokusech o reklamní snímky, se zaměřil na ateliérové kompozice obuvi, záběry z přírody s turistickou a sportovní obuví, ale také na snímky slavných osobností té doby /např. Vlasty Buriana, Járy Kohouta aj/. Jako první modelku využíval svoji manželku Helenu, se kterou se ve Zlíně oženil v listopadu 1935. V následujících letech pak u Baťů pracovali též Oldřich Straka, Vilém Rosegnal, Josef Vajdák a ve zlínských novinách i Karel Ludwig. V průběhu třicátých a čtyřicátých let se jako fotograf zaměřil na vedle firemních zakázek také na záběry zlínské architektury a mezi pozoruhodné patří i jeho snímky z návštěvy Světové výstavy v Paříži roku 1937. V ulicích Paříže zachycoval svým objektivem Hrdlička momentky každodenního ruchu a nevšedních záběrů s přesvědčivou reportérskou pohotovostí.V pozdějších letech fotografoval již jen sporadicky. V roce 1945 ve válkou zničeném Norimberku, počátkem padesátých let v povrchových dolech v severních Čechách aj. Pavel Hrdlička je dnes především připomínán jako filmař. V polovině třicátých let firma Baťa založila své Filmové ateliéry Baťa, které se zabývaly výrobou reklamní, dokumentární, a instruktážní. Později se rozšířila ještě o animované a hrané filmy. Hrdlička se stal kameramanem v průběhu roku 1938. Do konce války v roce 1945, měl podle svých poznámek spolupracoval na třiatřiceti filmech a dlouhé řadě reklamních a instruktážních snímků. Jako kameraman se podílel na filmech: Věrná hvězda /1939, rež. Jiří Lehovec/ a zejména filmu Rytmus /1941, rež. Jiří Lehovec/; animovaných Ferda Mravenec Hermíny Týrlové /1943/; Vánoční sen /1944, rež. Bořivoje Zemana/ točil i s režiséry Elmarem Klosem, Milošem Makovcem, Karlem Plickou a a dal. Film Vánoční sen, k němuž napsal scénář básník František Hrubín, získal na mezinárodních festivalech řadu ocenění a později byl vydán i knižně /Československé filmové nakladatelství, Praha 1947/. Ještě na konci války v roce 1945, se stal Hrdlička zaměstnancem Filmového ústavu Praha a od počátku roku 1946 pracoval v nově založeném Krátkém filmu a natočil různorodé krátkometrážní dokumentární filmy: Pražský hrad /1947/; Ludvík Kuba/1951/; Maxmilián Švabinský /1953/; Václav Rabas /1955/; Jak si děti malují /1957/; Květy žalují /1960/; Původ a vývoj člověka /1963/; Květiny kolem nás /1967, i rež./ Jako kameraman se podílel i na natáčení celovečerních filmů: Mrtvý mezi živými /1946, rež. Bořivoj Zeman, II. kam./ a dětském filmu Na stříbrném zrcadle /1954, rež. Jaromíra Pleskota/. V roce 1958 byla Pavlu Hrdličkovi udělena cena za film Jak si děti malují na Mezinárodním filmovém festivalu krátkých filmů v Bruselu. Kameraman Pavel Hrdlička zemřel roku 1994 v Praze. Erkul