Alberto De Martino

Italský filmař Alberto de Martino točil různé druhy filmů, obecně se ale dá říci, že se věnoval různým variacím na dobrodružný žánr, od hororů přes westerny až po špionážní filmy. Narodil se v Římě a jeho otcem byl filmový maskér Romolo de Martino, který pracoval u filmu od počátku třicátých let. Díky otci se Alberto odmalička pohyboval ve filmových studiích a v několika malých rolích se objevil i jako dětský herec. Po druhé světové válce studoval sice vysokou školu, ale tady se seznámil s dalšími budoucími režiséry jako byli například Antonio Margheriti nebo Lucio Fulci, s nimiž také hrál v jazzové kapele. Počátkem padesátých let začal Alberto de Martino pracovat jako filmový střihač, na několika filmech se následně podílel jako asistent režie. Jako samostatný režisér se Alberto de Martino ve svých prvních filmech spolehnul na dobové požadavky producentů a jeho debutem byl titul z tehdy oblíbeného žánru sandálu a meče NEPŘEMOŽITELNÝ GLADIÁTOR (Il gladiatore invincibile, 1962). Literární odkaz Edgara Allana Poe jej pak inspiroval k natočení příběhu mladé dívky, která se vrací na rodinné sídlo s prostým názvem HOROR (Horror, 1963, známějšího respektive pod mezinárodním titulem The Blancheville Monster). Během druhé poloviny šedesátých let realizoval Alberto de Martino několik špionážních filmů a bývalá italská Miss Daniela Bianchi byla hvězdou mezinárodně obsazených snímků ZVLÁŠTNÍ MISE LADY CHAPLINOVÉ (Missione speciale di Lady Chaplin, 1966) a OPERACE MLADŠÍ BRATR (OK Connery, 1967). Daniela Bianchi ostatně hrála i v de Martinově ojedinělém pokusu o válečný film (… A ZÍTRA PŮJDETE DO PEKLA – Dalle ardenne all´inferno, 1967). V této době začal Alberto de Martino častěji spolupracovat s proslulým skladatelem Enniem Morriconem, jehož hudba patřila k největším kladům jinak celkem průměrných filmů. Přelom 60. a 70. let se v de Martinově tvorbě nesl v duchu kriminálních filmů, označovaných jako giallo, připomeňme alespoň dva tituly v hlavní roli s americkým hercem Telly Savalasem (VOLÁ VRAH - L′assassino e al telefono, 1972; PŘÍBUZNÍ OBĚTI NEBUDOU VYROZUMĚNI – I familiari delle vittime non saranno avertiti, 1972). Po westernové komedii NA KAŽDÉHO JEDNOU DOJDE! (Ci risiamo, vero Provvidenza, 1973) s Tomasem Milianem v hlavní roli natočil de Martino další horor ANTIKRIST (L´anticristo, 1974), který sice patří k jeho nejznámějším filmům, přitom je ale zároveň zjevně inspirován Friedkinovým VYMÍTAČEM ĎÁBLA (The Excorcist, 1973). Pro hlavní roli do filmu HOLOCAUST 2000 (1977) angažoval de Martino slavného amerického herce Kirka Douglase, jeho další tituly se ale musely spokojit s méně známějším hereckým obsazením. Jeho poslední film VZOREC PRO VRAŽDU (7, Hyden Park: la casa maledetta, 1985) se nesl opět v hororovém žánru.