Roland Lesaffre

Francouzský herec Roland Lesaffre nikdy nepřekročil rámec vedlejších rolí, přesto se zařadil mezi významné umělce francouzské kinematografie především v 50. a 60. letech. Prožil bouřlivé dětství a mládí, což začalo už hned jeho narozením – narodil se totiž ve výtahu. Rodiče jej opustili a ocitl se v sirotčinci, později jako vzpurný teenager musel opustit internátní školu a byl poslán do ústavu pro mladé delikventy. Začal se mezitím věnovat sportu a za druhé světové války se zúčastnil protifašistického odboje. Závěr války prožil jako námořník a v rámci bojů na Sumatře padl do japonského zajetí. Práce pro odboj a služba v námořnictvu přinesla Lesaffrovi důležité setkání s Jeanem Gabinem, který jej později doporučil režisérovi Marcelu Carné pro menší roli ve filmu MARIE Z PŘÍSTAVU (Marie de la port, 1949). Carné si Lesaffra oblíbil a snažil se v něm objevit herecký talent. Snaživý Lesaffre začal studovat herectví u významných osobností a získával zkušenosti i na divadelních jevištích. Doménou jeho uměleckých aktivit ale zůstával film. Více než kdokoliv jiný proslul Lesaffre pečlivou přípravou na své filmové role; když měl hrát číšníka (ZLATÁ ČAPKA – Casque d´or, 1951), nechal se na jeden měsíc zaměstnat v restauraci, podobným způsobem si pak vyzkoušel několik dalších profesí. Stal se například policistou, pilotem nebo čerpadlářem, zodpovědně přistoupil i k roli kněze. Své zkušenosti ze sportu zúročil ve filmu PAŘÍŽSKÝ VZDUCH (L´air de Paris, 1954), kde hrál jednu z hlavních rolí po boku Jeana Gabina, za zmínku stojí i jeho postava vyděrače v TEREZE RAQUINOVÉ (Thérese Raquin, 1953), velkými hereckými úkoly jej nadále pověřoval Marcel Carné (PUSTINA – Terrain vague, 1960; KLEC PRO MALÉ PTÁČKY – Du mouron pour les petits oiseaux, 1962), jako jiní francouzští herci se snažil proniknout i do italské kinematografie (TATARSKÁ PRINCEZNA – Ursus e la ragazza tartara, 1962). Lesaffrovy biografie zdůrazňují i spolupráci s Alfredem Hitchcockem, jedná se ale jen o malou roli ve filmu CHYŤTE ZLODĚJE (To Catch a Thief, 1955). Mezitím se v roce 1955 na festivalu v Cannes seznámil s francouzskou herečkou Yoko Tani (1928-1999), která se o rok později stala jeho manželkou. Rozvedli se v roce 1962 a Roland Lesaffre později žil s další herečkou Taniou Busselier. I když Lesaffre točil též s jinými režiséry, stěžejní co do počtu i významu rolí zůstávala jeho spolupráce s Marcelem Carné (TŘI POKOJE NA MANHATTANU – Trois chambres a Manhattan, 1965; ATLANTSKÝ VAL – Le mur de l´Atlantique, 1970; VRAHOVÉ POŘÁDKU – Les assassins de l´ordre, 1971). Od konce sedmdesátých let se Lesaffre před kamerou vyskytoval již jen zřídka, později dvakrát točil s Jeannem Delannoyem (BERNADETTE, 1988), příležitostně se objevoval v televizi a především se věnoval udržování uměleckého odkazu Marcela Carné. I když byl Lesaffre dvakrát ženatý, média s oblibou spekulovala o jeho blízkém vztahu s Marcelem Carné, jehož homosexualita byla veřejným tajemstvím. Lesaffre sám se k tomuto tématu vyjadřoval zdrženlivě s tím, že s Carném jej pojí společné zájmy a duševní souznění. Faktem nicméně zůstává, že Roland Lesaffre je nyní na pařížském hřbitově Saint-Vincent pochován ve společném hrobě s Marcelem Carné.