Mária Bancíková

Herecký talent projevovala Mária Bancíková již od svých dětských let, když si příležitostně zahrála ve svém rodišti v Klenovci, s místními ochotníky . V roce 1934 jí bylo doporučeno na soutěži ochotnických divadel pořádané v Rimavské Sobotě, aby studovala herectví a rozvíjela svůj nesporný talent. Na hereckou dráhu se připravovala u profesora Janka Borodáče za dob studia na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě. Akademii úspěšně ukončila v roce 1938. Již v době svých studií hrála na činoherní scéně Slovenského narodného divadla v Bratislavě. Na této scéně působila celý život mimo léta 1946 až 1951, kdy byla členkou Nové scény v Bratislavě. Divadelních rolí ztvárnila velmi mnoho. Za všechny je nutné jmenovat alespoň roli Vassy ze hry Vassa Železnovová nebo Celimenu ze hry Misantropové a Kateřinu ze hry Zkrocení zlé ženy. Z filmové produkce jsou trvale nezapomenutelné její herecké kvality ve filmech - Drevená dědina /1955/ - rež. Andrej Lettrich, V hodine dvanáctej /1958/ - rež. Andrej Lettrichan + Jozef Medveď, Muž, ktorý sa nevrátil /1959/ - rež. Peter Solan, Predjarie/1961/ - rež. Vladimir Bahna. Posledním filmem Márii Bancíkové byl film Vždy možno začať /1961/ - rež. Jan Lacko, který byl uveden až po její smrti v roce 1962. Překládala dlouhodobě řadu českých her do slovenštiny Erkul