Ladislav Grosman

Ladislav Grosman se narodil 4. února roku 1921 v Humenném na Slovensku do slovenské židovské rodiny. Otec se živil poctivě jako koželuh a matka provozovala malých obchod s kůžemi. Základní vzdělání získal na obecné škole ve svém rodišti. Docházku do reálného gymnázia v Michalovcích zahájil roku 1932. O možnost ukončit středoškolské studium maturitou v roce 1939 přišel přijetím protižidovských zákonů po vzniku Slovenského štátu. V letech 1939 až 1943 pracoval nejprve jako dělník v cihelně , pak byl z rasových důvodů zařazen do povinné vojenské pracovní služby beze zbraně. Po neúspěšném útěku byl v roce 1941 deportován do tábora nucených prací u Banské Bystrice, kde pracoval jako kopáč, dělník v cihelně a na tabákových polích. Po vzplanutí Slovenského národního povstání v srpnu roku 1944 se okamžitě zapojil do probíhajících bojových akcí a po jeho potlačení slovenskou vládou přivolanými německými vojenskými jednotkami a vojsky SS, přešel do ilegality ve slovenských horách. Při německém bombardování Ružomberoku v roce 1944 přišli o život oba Grosmanovi rodiče a současně i tří z jeho pěti sourozenců. Do osvobozeného Humenného se nakrátko vrátil v březnu 1945 a v Michalovcích složil maturitní zkoušku. V září 1945 se přestěhoval do Prahy a zahájil studium na Vysoké škole politicko sociální , kterou ukončil v roce 1949 s titulem inženýra. Do konce roku 1952 byl pracovníkem v oddělení knižní propagace slovenského nakladatelství Pravda. Od roku 1953 do roku 1959 byl redaktorem knižních novinek Slovenské knihy a souběžně dálkovou formou studoval pedagogickou psychologii na Vysoké škole pedagogické. V roce 1967 obhájil doktorskou práci Psychologie a pedagogické aspekty knižní reklamy a byl mu udělen titul PHDr. V letech 1960 až 1963 pracoval jako redaktor Sdružení československých nakladatelství. Po dobu jednoho ruku byl vedoucím redaktorem časopisu Učební pomůcky ve škole a osvětě. V roce 1965 byla oceněny jeho literární schopnosti a stal se scénáristou Filmového studia Barrandov. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968, se rozhodl k emigraci. V září 1968 společně s členy své rodiny emigroval do Izraele. Zde si postupně našel uplatnění jako vysokoškolský pedagog na Univerzitě Bar-Ilan u Tel Avivu, kde se stal zprvu docentem a od roku 1975 řádně jmenovaným profesorem přednášejícím slovanské literatury. Podstatnou část jeho přednášek tvořila výuka creative writingu /tvůrčího psaní/. Od roku 1979 přednášel scenáristiku. Dlouholetý přátelský i tvůrčí kontakt udržoval s Arnoštem Lustigem a Gabrielem Laubem a dal. Své literární prozaické texty tvořil nejprve ve slovenském jazyce a od roku 1958 většinou česky. Publikační činnost zahájil v roce 1955, kdy přispíval svými texty do různých časopisů i deníků, např. Zemědělské noviny, Svět v obrazech, Kulturní tvorba, Host do domu, Mladý svět, Židovský věstník, Plamen, Impuls aj. Po emigraci se objevovaly jeho texty v exilových periodikách: Listy; Zpravodaji/ vydávaném v Curychu/, a také izraelských literárních i odborných časopisech a denním tisku. Podle jeho povídky Past, zveřejněné v Plamenu roku 1962 a podle jejího námětu byl souběžně se scénářem, který vznikal přepracováním v novelu Obchod na korze, natočen stejnojmenný celovečerní film . Na filmu spolupracoval Ladislav Grosman s režisérskou dvojicí Ján Kadár a Elmar Klos. Film byl v roce 1966 odměněn Oscarem. V Izraeli napsal scénář pro televizní film Dod David holejch lirot kala /1972, podle povídky Rendez-vous strýce Davida/. Na námět své novely Nevěsta /1969/ napsal scénář pro americký televizní film The seventeenth Bride. V exilu vydal sbírkou kratších próz Hlavou proti zdi /1976/ a román o Z pekla štěstí /1980/ o židovském chlapci a jeho naivních pocitech při útěku ze Slovenského štáru do hortyovského Maďarska. Ladislav Grosman zemřel 18. listopadu 1981 v Tel Avivu, ve věku 60 let. Erkul