Libuše Freslová

Herečka Libuše Freslová pocházela z Prahy, studium herectví absolvovala soukromými hodinami u slavné Leopoldy Dostalové a uměleckou dráhu zahájila v kočovné společnosti Havlíček-Konětopský již za první světové války. V letech 1917-1918 působila v Městském divadle v Ostravě, následně pět let hrála v Městském divadle v Plzni (1918-1923). Poté se vrátila do Prahy, kde již zakotvila natrvalo a na scéně Vinohradského divadla setrvala až do odchodu na penzi (1923-1959). Začínala jako představitelka lyrických dívčích postav, později se přehrála do rolí zralých žen s propracovaným charakterem a své umění prezentovala v desítkách představení, často to byla klasika (Zkrocení zlé ženy, Hamlet, Don Carlos), účinkovala ale i v domácí a světové moderně (Léto, Žebrácká opera). Ačkoliv byla Freslová dlouhá léta členkou předního pražského divadla, její filmografie je překvapivě chudá. Její vstup na filmové plátno se zdál být příslibem do budoucnosti, když se spolu s dalšími herci z Vinohrad objevila v poměrně velké roli ve společenském dramatu ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926), tento film však nemá nijak vysoké umělecké hodnoty a dnes je zcela zapomenutý. Další menší role jí přinesl až znárodněný film, v historickém dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) hrála tragicky zemřelou kněžnu Windischgrätzovou, jako pyšná paní domácí se objevila také v NĚMÉ BARIKÁDĚ (1949). Menší úlohu paní Schillingerové ztvárnila v mezinárodně oceněném filmu VLČÍ JÁMA (1957), svou hereckou práci před filmovou kamerou pak zakončila s filmem FARÁŘŮV KONEC (1968). Manželem Libuše Freslové byl herec Ludvík Veverka (1892-1947), díky tomu také někdy vystupovala pod jménem Veverková. Zemřela v Praze 20. srpna 1982 ve věku 84 let.