Fjodor Stukov

Ačkoliv je ruský herec Fjodor Viktorovič Stukov už dávno dospělý muž, stále zůstává pro většinu krajanů roztomilou dětskou hvězdičkou. Narodil se 17. září 1972 v Moskvě do rodiny technického inženýra a novinářky. Herecké geny ale malý Feďa podědil nejspíš po dědečkovi, který byl v mládí nadšeným ochotníkem. Zajímavé je, že i on kdysi ztvárnil postavu, která po létech proslavila i jeho vnuka - a to Toma Sawyera, sympatického rošťáka od Mississippi. U Feďky se od ranného mládí projevovalo značné hudební nadání, takže už jako pětiletý účinkoval jako sólista v dětském rozhlasovém sboru V. Popova. Jednoho dne zaujaly během jízdy autobusem komické grimasy malého čipery s rezavými vlásky i neznámou ženu, která se posléze Feďově mamince představila jako pracovnice filmového studia GORKIJ a pozvala ji se synkem na casting dětských talentů. Feďka si zahrál v několika reklamách a roku 1972 si jej režisér Michalkov vybral do svého filmu "Oblomov". Oproti krátkým reklamám to byla pro malého klučinu práce dost namáhavá a F. Stukov dodnes s úsměvem vzpomíná hlavně na spousty bonbónů, zmrzliny, žvýkaček a dalších laskomin, kterými se při natáčení tak rád nechával uplácet. Hlavní popularitu však mladému herci přinesla až jeho další role, už zmiňovaný Tom Sawyer. Devítiletý Feďka se tu poprvé poznal s dvěma svými vrstevníky - Vladikem Galkinem, který hrál Hucka Finna a Marusjou Mironovou, coby Becky. Ačkoliv byli oba dva potomci herců zvučných jmen, stáli před filmovou kamerou poprvé, zatímco Fedor byl v té době už ostřílený herecký "mazák". Film "Priključenija (čili Dobrodružství) Toma Sojera i Geklberri Finna" se stal v tehdejším SSSR doslova trhákem a jeho dětské protagonisty zbožňovala celá zem. Údajně pro ně přišly i nějaké nabídky ze zahraničí (zvlášť lákavá asi byla ta z amerického Hollywoodu), ale díky "péči" sovětských úřadů z toho nic nebylo. Ale Feďa Stukov měl i tak pořád dost práce - mimo jiných rolí natáčí roku 1982 adaptaci Stevensonova románu "Ostrov pokladů", kde si zahrál hlavní roli Jima Hawkinse a o dva roky později jej čeká postavička Tomíka, kamaráda nezbedné holčičky Pipi Punčochaté v ruské verzi známého díla Astrid Lindgenové. Kromě toho dlouhodobě vystupoval i v dětském TV-magazínu "ERALAŠ". Během svého dětství tak účinkoval asi v 15 filmech a pořadech. Po maturitě vedly jeho kroky zcela samozřejmě na Ščukinův herecký institut, který ukončil v roce 1993. I během studia Fjodor Stukov neúnavně filmoval - k jeho dílům z té doby patří např. detektivka "Černý koridor" - 1988, nebo hl. role Sašky ve filmu "Běh po sluneční straně" - 1992 a účastnil se mnoha různých studentských projektů v Sovětském svazu i v zahraničí. Zřejmě právě díky tomu se mu po absolutiriu naskytla příležitost pracovat v německém Hannoveru, když se s nabídkou hostování ozvalo tamní divadlo "Wörrstadt". Po dobu několika sezón se na jeho jevišti F. Stukov měnil v ctihodného Pompeia v klasické historické hře "Antonius a Kleopatra". Trvalé angažmá či dokonce emigraci ale odmítl a během celého období stále spolupracoval s filmaři ve své vlasti - zahrál si např. ve filmech "Petěrburgskije tajny" (1994) a "Ruské impérium " (1996). Po návratu z Německa se však zaměřil na jiné projekty a do vysílání ruské televize připravil několik reality show, z nichž ta první, s názvem "Za sklem" byla roku 2001 vůbec prvním ruským pořadem tohoto typu. Po čase se ale Fjodorův pohled opět upírá jinam a on se vydává na dráhu režiséra dokumentárních filmů, zaměřených na dobu 2. světové války. Pod jeho vedením tak prozatím vznikly dva projekty - roku 2006 spatřil světlo světa čtyřdílný seriál "Ochotniky za nacistami" (Lovci nacistů) a r. 2010 šestidílný dokument "KONCLAGERJA. Doroga v ad" (Koncentráky. Cesta do pekel). V současné době je tento všestranný ruský umělec rozvedený a bezdětný. S úsměvem říká, že v mádí plánoval mít šet dětí - 3 kluky a 3 děvčátka, nyní už slevil na pouhé dvě, nejlépe dvojčátka-páreček. Zatím však není čas...Jeho velkým koníčkem je hudba, rád si zajde na dobrý koncert jak klasické tak i moderní muziky, je vášnivým houbařem, v lese prý ale nemá rád hady.