Nora Stallich

Nora, vlastním jménem Norbert Stallich pocházel z Prahy, jeho původní touhou bylo stát se učitelem, ale po maturitě se na inzerát přihlásil do smíchovské Arény, kde bez sebemenší průpravy začal působit jako tenorový zpěvák. Jako operetní zpěvák a herec pak v době první republiky a okupace vystřídal několik pražských scén lehčího repertoárového zaměření. Začínal právě ve smíchovské Aréně (1929-1934), jeho dalším působištěm bylo Tylovo divadlo v Nuslích (1934-1937), po jedné sezóně strávil v žižkovské Akropolis (1937-1938) a Švandově divadle (1938-1939), za války hrál a zpíval v Divadle U Nováků (1939-1942) a nakonec v Novém divadle (1942-1947). Poválečný útlum a zánik operetních scén přivedl Noru Stallicha nakonec do Národního divadla (1947), kde však již nepatřil k předním hvězdám jako dříve, ale zpíval v operním sboru. Zde působil více než čtvrtstoletí až do svého odchodu do penze (1973). Filmová kariéra Nory Stallicha byla poměrně krátká a dala mu jen několik málo příležitosti, díky některým z nich však jeho tvář známe dobře dodnes. První příležitost dostal jako preceptor Čermák ve filmovém přepisu Raisova románu ZAPADLÍ VLASTENCI (1932), kde mimo jiné zpíval českou národní hymnu. Díky poměrně častému reprízování si jej dodnes můžeme připomínat po boku Vlasty Buriana v komedii POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (1933), kde hrál prince Evžena. V průběhu dalších let se Stallich objevil ve filmech různých žánrů, nejednalo se ale o nijak zásadní umělecké počiny, šlo o okrajové práce málo známých režisérů; ve všech svých filmech Nora Stallich také zpíval. Znovu se pak výrazněji připomněl postavou sluhy v komedii SOBOTA (1944), kde si celkem logicky zahrál po boku Oldřicha Nového, v jehož divadle tehdy působil. Po válce pak dostal již jednu hereckou příležitost, a sice číšníka v komedii TŘI KAMARÁDI (1947). Jako člen sboru opery Národního divadla později Nora Stallich již žádnou filmovou roli nedostal, takový byl ostatně úděl řady jiných členů zpěvohry naší první scény, Stallich navíc nebyl nijak dobrým hercem, aby se mohl výrazněji uplatnit. Sporadicky spolupracoval s rozhlasem, ale jeho předválečná sláva oblíbeného operetního milovníka podpořená účastí v několika filmech zcela vyhasla. Nora Stallich zemřel v naprostém zapomnění v Praze 10. února 1979 ve věku 68 let.