Pascale Petit

Francouzská herečka Pascale Petit se počátkem šedesátých let mohla stát mezinárodní filmovou hvězdou, ale protože později točila druhořadé filmy hlavně v Itálii a Německu, navíc ji provázelo problematické soukromí, tak nakonec i v rodné Francii se na ni prakticky zapomnělo. Narodila se v Paříži jako Anne-Marie Petit, po rozvodu rodičů vyrůstala s otcem, který byl hudebníkem, a po něm také zdědila sklony k umění. Vystudovala uměleckoprůmyslovou školu a poté se s přáteli věnovala různým aktivitám, do jejího života pak významně vstoupil rok 1956, kdy pracovala v kosmetickém salónu. Náhodou se setkala s herečkou Françoise Lugagne, manželkou režiséra Raymonda Rouleau, který tehdy hledal dívku pro jednu vedlejší roli do svého filmu ČARODĚJKY ZE SALEMU (Les sorcieres de Salem, 1957). Pascale Petit roli skutečně dostala, a přestože do záře reflektorů přišla nepřipravená a navíc i trochu proti své vůli, záhy se z ní stala hvězda. Povšiml si jí Alexandre Astruc, který ji pak obsadil do velké role adaptace Maupassantovy románové předlohy LÁSKA BEZ PŘEDSUDKŮ (Une vie, 1958). Hlavní roli tragické Mic potom hrála v Carného PODVODNÍCÍCH (Les tricheurs, 1958). Zvláště tento film s bezmála pětimiliónovou návštěvností v kinech patřil k velkým úspěchům konce padesátých let a Pascale Petit zaútočila na pozici přední hvězdy francouzského filmu, mluvilo se o ní jako o druhé Brigitte Bardot. Následovaly další velké role ve filmech, v u nás méně známých titulech hrála po boku Alaina Delona (SLABÉ ŽENY – Faibles femmes, 1959) nebo s J. P. Belmondem (DOPISY NOVICKY – Lettere di una novizia, 1960), v různých žánrech se objevovala i s dalšími slavnými herci té doby, jen do roku 1962 natočila patnáct filmů. Mezitím v roce 1958 obdržela cenu udělovanou novým objevům herectví (Prix Suzanne Bianchetti), o rok později reprezentovala francouzskou kinematografii na festivalu v Moskvě. Mezitím se v roce 1959 zcela v tichosti a mimo zájem médií provdala, jejím manželem se stal herec a zpěvák Giani Esposito (1930-1974). Jejich vztah provázel nestandardní příklon k mysticismu a sektářství, Esposito navíc nedovoloval manželce hrát role se špatným vyzněním. Kvůli tomu také Pascale Petit nemohla přijmout nabídku na účast ve slavném filmu ROCCO A JEHO BRATŘI (Rocco e i suoi fratelli, 1960) a roli prostituky Nadi místo ní hrála Annie Girardot. V šedesátých letech význam Pascale Petit postupně klesal – vychovávala dvě malé děti (mladší dcera Nathalia, *1966, se později pod pseudonymem Douchka prosadila jako zpěvačka), navíc hrála ve filmech dnes již spíše zapomenutých. Fiaskem se stala titulní role egyptské vládkyně Kleopatry v italském výpravném snímku KRÁLOVNA PRO CAESARA (Una regina per Cesare, 1962), který přišel ve stejnou dobu jako KLEOPATRA s Liz Taylor. Pascale Petit jako Kleopatra v evropských kinech díky tomu naprosto propadla. V Itálii a také v Německu pak ale točila další filmy, zatímco ve Francii se na ni pomalu zapomínalo. Vzájemné odcizení s Gianim Espositem skončilo rozchodem v roce 1969, nepodařil se jí ani návrat do francouzské kinematografie (KRONIKA JEDNOHO PÁRU – Chronique d΄un couple, 1971), potom se před kamerou vyskytovala spíše již jen výjimečně. Naposledy hrála menší roli v Mockyho filmu DŮM NA PRODEJ (Ville a vendre, 1992), od té doby o sobě prakticky nedává vědět, teprve nedávno stanula na divadelním jevišti ve slavném Fantomovi opery.