Jiří Hrzán

Jiří Hrzán se narodil 30. března 1939 v Táboře. Byl nejmladší ze čtyř dětí, měl tři sestry, majitele zahradnictví a odborníka na zakládání zahrad. V mládí se aktivně věnoval sportu, a to především atletice a kolektivním sportům. Po maturitě se neúspěšně hlásil na DAMU. V této době byl členem Táborského Divadla mladých, kde si ho všiml E. F. Burian a nabídl mu angažmá ve svém divadelním Studiu v Praze, i přesto že měl špatnou výslovnost a koktal. Krátce byl i členem divadla v Pardubicích. Podruhé se zkouší hlásit na DAMU, tentokrát byl přijat a v roce 1962 ji úspěšně absolvuje. Ještě před dokončení studií se několikrát objevil před kamerou, např. ve filmech Žalobníci (r. Ivo Novák, 1960), Valčík pro milióny (r. Josef Mach, 1960), Reportáž psaná na oprátce (r. Jaroslav Balík, 1961). Po skončení základní vojenské služby v roce 1964, během níž byl členem Armádního uměleckého souboru, získává angažmá na pražské scéně Činoherního klubu. V tomto roce se jeho manželce Věře Šmídové, kterou si vzal v roce 1963, narodila dcera Barbora, později i další dcera Tereza. Jeho první významnější rolí v Činoherním klubu byla postava sluhy ve hře Mandragora od Machiavelliho, poté zazářil rolí Dobčinského v Gogolově Revizorovi, či ve hře Penzion pro svobodné pány, svou roli Halibuta, z této hry, si zopakoval i v její filmové adaptaci, Penzion pro svobodné pány (r. Jiří Krejčík, 1967). Tomuto filmu předcházela komedie Svatba jako řemen (r. Jiří Krejčík, 1967) v němž dostal svou první významnější filmovou roli. V těchto filmech byla jeho vada řeči, jak i následně v letech budoucích, využita k většímu komediálnímu vyznění jeho postav. I když je Jiří Hrzán znám především z komediálních či tragikomických rolí, občas byl obsazen i do role vážné, asi nejvýznamnější z nich vytvořil ve filmu Nebeští jezdci (r. Jindřich Polák, 1968) a ve filmu Hlídač (r. Ivan Renč, 1970). V první polovině 70. let je obsazován do, dodnes úspěšných, komedií Pane, vy jste vdova (r. Václav Vorlíček, 1970), kde si zahrál roli astrologa Stuarta Hampla, Drahé tety a já (r. Zdeněk Podskalský, 1974) kde uplatnil i svůj pěvecký talent a do komedie Jak utopit doktora Mráčka, aneb konec vodníků v Čechách (r. Václav Vorlíček, 1974), v němž ztvárnil malou roli vodníka Thomase. V sedmdesátých letech byl jako herec hojně využíván také v televizi. Ze mnoha seriálů a televizních filmů, v nichž ho mohli televizní diváci spatřit, jmenujme např. Revizor (r. , 1971), Byl jednou jeden dům (r. František Filip,1974), Žena za pultem (r. Jaroslav Dudek, 1977), Tajemství proutěného košíku (r. Ludvík Ráža, 1977) či Arabela (r. Václav Vorlíček, 1980). Při natáčení nebezpečných scén se nenechával zastupovat kaskadéry a oblibu v nebezpečí uplatňoval i v soukromém životě, v roce 1976 se při lezení do hotelového pokoje, za jednou z jeho mnoha ctitelek, zřítil a z důvodu zranění muselo být zrušeno několik jeho divadelních vystoupení. Tento incident se stal záminkou k ukončení angažmá v Činoherním klubu a k dalším zákazům, skutečným důvodem však byl jeho postoj k událostem roku 1968, který byl v období normalizace posuzován jako nežádoucí. V následujících letech se živil především účinkováním v zábavných programech České televize na zájezdních estrádách. Tento život ho příliš neuspokojoval, propadal depresím a své problémy začal čím dál častěji řešit alkoholem. Kombinace alkoholu a záliba ve výškách se mu stala i osudnou. Při šplhání po fasádě budovy, za jednou z žen, se zřítil z pátého patra. Po několikadenním kómatu, podléhá, 24. září 1980, zraněním, způsobené tímto pádem.