François Leccia

Francouzský herec François Leccia se prosadil hlavně v dabingu, v mládí byl ale také vytíženým filmovým hercem. Pocházel z Paříže a již od dětství účinkoval v divadle, poprvé stál na jevišti v roce 1960 v Théâtre de Vieux-Colombier, z jeho dalších výstupů na divadelních prknech připomeňme Brechtovu hru Život Galileiho (Théâtre National Populaire, 1963). Z divadla před kameru přivedl Lecciu režisér Jean Delannoy s filmem NEZVYKLÁ PŘÁTELSTVÍ (Les amitiés particulieres, 1965), v němž mu svěřil dějově důležitou roli studenta Luciena. Ve své době byl tento příběh o homosexuálních vztazích mezi studenty katolické školy zasazený do dvacátých let 20. století přijímán značně kontroverzně, v roce 1965 nicméně reprezentoval Francii na festivalu v Benátkách. Pro zajímavost dodejme, že nevšední téma oslovilo hlavně diváky v Paříži, obrovský rozdíl mezi návštěvnovstí v kinech v Paříži a mimo ni je v tomto konkrétním případě skutečně pozoruhodný. Jednu z hlavních rolí pak François Leccia hrál i ve studentské komedii CHLAPCI A DĚVČATA (Des garçons et des filles, 1967), v mezinárodním měřítku jej ale zviditelnila až postava nezdárného Philippa Bosquiera ve filmu SENZAČNÍ PRÁZDNINY (Les grandes vacances, 1967), který se se sedmi milióny diváků v kinech stala nejúspěšnějším francouzským titulem za rok 1967. Na tom má ale podíl především Louis de Funes, který zde byl Lecciovým otcem. Z jeho další filmografie připomeňme Gobbiho film DÍVKA ZVANÁ LÁSKA (Une fille nommée Amour, 1969), objevil se také v několika televizních seriálech. V sedmdesátých letech hrál François Leccia hlavně v televizi, z jeho dalších nepříliš četných participací ve filmu uveďme Calefovo drama ŽENSKÉ, ŽENSKÉ (Féminin-féminin, 1973), v němž hrál s Pierrem Bricem a Marií-France Pisier, v menší roli převaděče se pak objevil ve válečném filmu PLESOVÉ HOUSLE (Les violons du bal, 1974). To bylo také jeho poslední vystoupení ve filmu, od té doby účinkoval výhradně v televizi, vedlejší role hrál v řadě seriálů. Příležitostně se vracel i k divadlu (Théâtre de la Michodiere, 1972, Théâtre des Variétés, 1975), jeho uměleckým aktivitám ale začal dominovat dabing. V sedmdesátých letech několikrát namluvil Johna Travoltu (HOREČKA SOBOTNÍ NOCI) nebo Harrisona Forda (ODDÍL 10 Z NAVARONE). Před televizní kamerou stál Leccia naposledy v roce 1984 v seriálu RUE CARNOT (1984), objevil se i v jedné epizodě seriálu VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA (Les enquetes du commissaire Maigret, 1984), nadále se uplatňoval hlavně v dabingu, jeho hlasem k francouzským divákům promlouvali například Michael Keaton nebo Jean-Claude Van Damme, mnohem častěji účinkoval v animovaných filmech a seriálech. François Leccia zemřel v Paříži 12.července 2009 ve věku šedesáti let. Ještě než zpráva o jeho skonu pronikla na veřejnost, shodou okolností tentýž den francouzská televizní stanice TF1 uvedla jeho nejslavnější film SENZAČNÍ PRÁZDNINY.