Samson Fainsilber

Samson Fainsilber měl rumunský původ, celou svou hereckou kariéru ale strávil ve Francii, od velkých rolí ve třicátých letech 20. století přešel k menším partům, své místo v historii francouzské kinematografie má však jisté. Narodil se ve městě Iasi na východě Rumunska, jeho otec Matieu Rusu byl novinářem. Řada rumunských intelektuálů a umělců zamířila po první světové válce do Francie, Samson Fainsilber tak vyrůstal v Paříži, díky otcovým kontaktům se od dětství sbližoval s uměleckým prostředím a na jevišti stál poprvé již v polovině dvacátých let (Théâtre des Mathurins). Jako nevšední hereckou osobnost si jej vyhlédl legendární režisér Abel Gance, který s ním po nástupu zvukového filmu natočil několik snímků. Hrál například v Ganceho utopistické vizi KONEC SVĚTA (La fin du monde, 1931), velkou roli knížete Contiho pak ztvárnil v historickém dramatu ze 17. století JEROME PERREAU, HRDINA BARIKÁD (Jerome Perreau héros de barricades, 1935), podílel se i na ozvučené verzi staršího Ganceho životopisného eposu NAPOLEON (Napoléon, 1935). Mezitím se Samson Fainsilber začal prosazovat i v divadle (Théâtre Pigalle), další velké role mu svěřil režisér René Sti ve svých adaptacích osvědčených literárních předloh, zákeřného intrikána Peyrollese hrál ve filmu HRBÁČ (Le bossu, 1934), pod vedením významného režiséra Henriho Diamant-Bergera si zahrál postavu kardinála Richelieu v první zvukové adaptaci slavného Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1932). Za druhé světové války se Samson Fainsilber držel v ústraní, výraznou vedlejší roli inspektora Vebera ztvárnil ve filmu MODRÝ EXPRES (Retour a l’aube, 1938), který byl uveden i v českých kinech, znovu se před kamerou objevil až po roce 1945 (DOROTHÉE HLEDÁ LÁSKU – Dorothée cherche l’amour, 1945). Mezitím se oženil s herečkou Simone Paris a spolu hráli ve výpravných historických filmech Sachi Guitryho (KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY – Si Versailles m’était conté, 1954; KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA – Si Paris nous était conté, 1956); v obou těchto filmech hrál Fainsilber kardinála Mazarina. Mezitím začal spolupracovat i s televizí, kde hrál v řadě historických inscenací a seriálů, v 70. letech se mihnul ve filmech RUBÁŠ NEMÁ ŽÁDNÉ KAPSY (Un linceul n’a pas de poches, 1975), několikrát točil také s J. P. Belmondem a v roli starého maskéra si jej můžeme všimnout v komedii ZVÍŘE (L’animal, 1977). Objevil se také ve dvou dílech populárního kriminálního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1978, 1984), před filmovou kamerou hrál naposledy Zoltána Forbeka, otce jednoho z protagonistů v lyrickém titulu ŽIVOT JE ROMÁN (La vie est un roman, 1983). Samson Fainsilber zemřel následkem infarktu v Paříži 19. prosince 1983 ve věku 79 let. Jeho manželkou byla francouzská filmová a divadelní herečka Simone Paris (1909-1985).