Marian Kleis

Herec Marián Kleis, st. měl svůj život plný humoru a také proto byl jeho dům častým cílem návštěv přátel i kolegů. „Největším prokletím pro mě by bylo, kdyby mi cestička k domu zarostla trávou. Každý mě zná jako baviče, i policisté. Když mě několikráte chytili za rychlost, hned chtěli slyšet nějaký dobrý vtip a pak mě hned pustili,“ vzpomínal v častých rozhovorech Kleis, který většinu svého života strávil v Košicích. Přestože Kleise během jeho kariéry několikrát lanařili k přestupu do Bratislavy, z východního Slovenska nikdy neodešel. „Měl jsem několik nabídek, měl jsem dokonce i akceptační list, ale říkal jsem si, že když mě budou potřebovat, najdu si mě i tady v Košicích,“ obhajoval M. Kleis svůj postoj. Marián Kleis, st., manžel herečky Eleny Kleisové, s níž tvořil nerozlučný pár a s kterou ho pojil stejný smysl pro humor, byl podle mnohých chodící vitalita, věčně plný energie a zvláštně nadšený otužilec. Říká se, že i když byly venku mrazy, on chodil rozepnutý a přestože potom většinou onemocněl, tvářil se otužile. Kleis byl všestranným umělcem, který neuměl říci ne a možná i proto byl také horlivým kutilem, načež různé rekvizity z kovu či ze dřeva vyráběl i pro divadlo. Kleis byl skutečně mimořádně aktivní. „Každé ráno vstávám už o půl čtvrté, protože od té doby, co zemřela manželka, bydlí se mnou dcera i s vnučkou a tak se o ně musím postarat. Mám radost z toho, že tu jsou. Mně by bylo líto zabít hodiny spaním. Vždyť se vyspím v hrobě, dvacetčtyři hodin denně. Ale pokud mám být upřímný, siestuji, protože po obědě si tak hodinku pospím. Když to tedy spočítám, vyjde mi, že spím pět hodin denně a to úplně stačí,“ shrnoval svou aktivitu Kles a se svým charakteristickým vtipem dodával: „Všude a vždycky spěchám a když po mě lidé pokřikují, kam tak spěchám, říkám jim, že kdybych chodil jako oni, tak jsem ještě v minulém století.“ Marián Kleis, st. sršel vtipem, dobrou náladou, skvělými nápady i radostí ze života, ale vše ve svém životě glosovat s nadhledem nemohl. M. Kleis, st., člověk, který miloval život, nečekaně a navždy odešel v adventním čase, v čase, kdy byl pro děti neopakovatelným Mikulášem. Marián Kleis, st., který měl rád humor a byl plný energie zemřel ve věku 82 let. Divadlo: Marián Kleis, st. už v čase středoškolských studií na průmyslové škole hrál v různých amatérských produkcích a počátkem 5o. let působil v Armádním divadle Martin. Jeviště v Martině poté vystřídal za prkna košického Státního divadla, kterým zůstal věrný až do konce svého profesního života, protože na nich vystupoval i po odchodu do důchodu a své poslední představení odehrál zhruba rok před smrtí. Na košických prknech, která znamenají svět začínal uměleckou kariéru v r. 1948 ještě jako student Vyšší průmyslové školy v titulní postavě divadelní hry Nalezenec. Kleis byl rozený komik a právě v těchto rolích se nejvíce prosadil, proto si postupem let diváky získal jako exceletní komik a měl u nich velký úspěch. Díky své hravosti a dynamice získávaly Kleisovy komické postavy plastičtější rozměr, jak to dokázal v titulní postavě Geľa Sebechlebského nebo jako Rohoň v Dobrodružství při obžínkách. Kleisovi se jen zřídka dostalo možnosti předvést svůj herecký talent i v charakterních postavách divadelního repertoáru. K těmto nejvýznamnějším Kleisovým nastudovaným rolím lze zařadit Shakespearova Roderiga ze Othella a vojvodu Cornwallského z Krále Leara, dále pak Biffa z Millerova dramatu Smrt obchodního cestujícího nebo titulního Peer Gynta. Kleis účinkoval i v zábavných estrádách, na kterých se často podílel i autorsky a množství estrádních vystoupení odehrál společně též s manželkou. Film a televize: Marián Kleis, st. se poprvé před kamerou objevil v Kádárově komedii Katka a za svou kariéru účinkoval v celé řadě filmů a televizních inscenací. K nejznámějším filmovým rolím M. Kleise, st. určitě patří ty z komedií J. Lacka, kterými byly Emil z filmu Štěstí přijde v neděli nebo redaktor ze snímku Skalní v ofsidu. Kromě výše uvedených filmů mohli diváci M. Kleise obdivovat i v Hollého romantickém filmu Měděná věž či v Ťapákově Ztracené dolině. „Filmoval jsem, ne často, ale ano. Netrvdím, že to bylo proto, že bych byl tak dobrý, ale byl jsem typ. A typy film potřebuje,“ vysvětloval Kleis své občasné pracovní aktivity před kamerou. V Kleisově filmografii najdeme i postavu hochštaplera Gejzy, zhýralého vedoucí motorestu z třídílného Lackova filmu Místo v domě, která bezesporu zůstane jednou z jeho nejvýraznějších hereckých kreací na televizní obrazovce. K posledním filmům, ve kterých se Kleis zaskvěl lze zařadit Matulovu komedii Volná noha, kde si zahrál Vichnara. Divadlografie – herecká (výběr): ? – Luigi Pirandello: Člověk, zvíře a ctnost (pan Paolino); Jan Palárik: Dobrodružství při obžínkách (Rohoň); Josef Hollý: Geľo Sebechlebský (Geľo Sebechlebský); Whilliam Shakespeare: Král Lear (vojvoda z Cornwallu); Karel Čapek: Loupežník (Loupežník); Jonáš Záborský: Nalezenec (nalezenec); Whilliam Shakespeare: Othello (Roderigo); Henrik Ibsen: Peer Gynt (Peer Gynt); Maurice Hennequin: Plakalo Bejby (William Harrison); Heinrich Kleist: Rozbitý džbán (Ruprecht); Jan Kalinčiak: Restaurace (Matiáš Bešeňovský); Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího (Biff); Milan Uhde: Velmi tiché ave; Ben Jonson: Volpone (Mosca); Žebrácké dobrodružství (Alfréd Cicák); …