Jindřich Honzl

Jindřich Honzl se narodil 14. května 1894 v Humpolci v rodině místního krejčího. Po absolvování Humpolecké měšťanky pokračoval ve studiu učitelského ústavu v Praze, absolvoval v roce 1914. V letech 1914-1927 vyučoval chemii a fyziku na různých měšťanských školách v Praze. Svou divadelní a uměleckou činnost začal rozvíjet v Dělnickém dramatickém sboru, Dědrasobr, který zakládá s hercem Josefem Zorou. Zde přednášejí hlavně sociálně zaměěřené verše od Wolkra a Neumanna. Stává se členem Devětsilu, sdružení revolučních umělců. Ve sborníku tohoto svazu publikuje své teoretické články, které jsou považovány za počátek české divadelní avantgardy. V roce 1926 zakládá, společně s režisérem Jiřím Frejkou, experimentální scénu, Osvobozené divadlo. V následujícím roce přijali do divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha i s jejich úspěšnou Vest pocket revue. V Osvobozeném divadle působil, mimo léta 1929-1931 kdy byl vedoucím režisérema dramaturgem Zemského divadla v Brně, od jeho založení až do roku 1938, kdy bylo divadlo na nátlak fašistů zavřeno. Během těchto let režíroval všechny divadelní hry dvojice V+W. Souběžně s prací v tomto divadle, spolupracoval, v letech 1931-1938, s Národním divadlem a Městským divadlem v Plzni. Ve třicátých letech se ujal, na žádost Voskovce a Wericha, filmové režie jejich některých her, Pudr a benzín (1931), Peníze nebo život (1932). V době okupace Československa nacistickým Německem, založil Divadélko pro 99 u Topičů, jež nemělo dlouhého trvaní. Pro svoje levicové a prosovětské názory byl nacisty pronásledován a musel se skrývat, po většinu ve sklepním bytě na Klárově. Za protektorátu vyvíjel ilegální činnost a zorganizoval několik ilegálních představení. Po skončení války, v roce 1945, je jedním ze tří členů vedení činohry Národního divadla, společně s režisérem Karlem Dostálem a hercem Jaroslavem Průchou. Po komunistickém převratu, v únoru 1948, se stává ředitelem činohry Národního divadla, z této funkce odstupuje ze zdravotních důvodů v roce 1950. Krátce ještě působí jako profesor divadelních věd na divadelní fakultě AMU. Jeho zásluhou zde vzniká katedra divadelních věd. Z důvodů prohlubující se jeho nemoci zažívacího traktu, pedagogickou činnost v roce 1951 ukončuje. Umírá 20. dubna 1953 v Praze.