Pavel Ludikar

Pavel Ludikar, vlastním jménem Vyskočil, pocházel z významné umělecké rodiny, jeho otcem byl hudební pedagog a dirigent Národního divadla Augustin Vyskočil (1852-1902), matka Františka Ludikarová byla operní pěvkyní. Ludikar původně nosil jméno po otci, později přijal matčino příjmení. Na otcovo přání začal studovat práva a filozofii, láska k hudbě ale převážila, načež studoval na pražské konzervatoři, poté absolvoval pěveckou průpravu v Paříži. Svou uměleckou dráhu zahájil jako operní pěvec ve Vídni (1905-1910), jako basista a barytonista se pak uplatnil na dalších evropských i světových scénách (Drážďany, Milán, Řím, Buenos Aires, Boston), jeho kariéra pak vyvrcholila několikaletým angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku (1926-1932). Počátkem 30. let se pak vrátil do Československa, věnoval se koncertní činnosti, zpíval národní písně, sám se prosadil také jako autor písní, působil také jako pedagog. Ke spojení Pavla Ludikara s filmem došlo jen dvakrát, nicméně v obou případech hrál hlavní role. V melodramatu TATRANSKÁ ROMANCE (1934) hrál postavu kováře Pavla, k tomuto filmu byl také auotorem námětu a scénáře a pochopitelně zde také zpíval. O několik let později pak ztvárnil hudebního skladatele ve filmu PÍSEŇ LÁSKY (1940). Životní osudy Pavla Ludikara nabraly obrátky za druhé světové války a po jejím konci. Za války působil jako pedagog v Rakousku a Německu, zároveň nadále vystupoval na pódiích, později se mu vyčítalo také to, že pro mnichovskou operu přeložil do němčiny Prodanou nevěstu. Podle některých pramenů ale Ludikar díky svému postavení pomáhal českým studentům a umělcům, nicméně po osvobození byl obviněn z kolaborace. Přestože byl světově proslulým pěvcem, byl donucen k odchodu do Vamberku, rodiště svého otce, kde zametal chodníky. Nedlouho nato pak odešel do Vídně, kde byl jmenován profesorem na hudební akademii, v roce 1956 pak své působení ukončil. Pavel Ludikar zemřel ve Vídni 19. února 1970 ve věku nedožitých 88 let.