René-Jean Chauffard

Francouzský herec René-Jean Chauffard má na svém kontě bezmála padesát vedlejších rolí ve filmu a televizi, hrál také divadlo, zviditelnila jej především početnější spolupráce s filmovým režisérem J. P. Mockym. Chauffard pocházel z Paříže a jako divadelní herec se začal uplatňovat již za druhé světové války, v několika hrách soudobého dramatika J. P. Sartra hrál v několika pařížských divadlech, pokusil se i o vlastní autorské práce a divadelní režii. Před filmovou kamerou stál poprvé již v roce 1945, teprve slavné ZVONOKOSY (Clochemerle, 1947) mu nabídly větší příležitost, později se objevil jako soused v úspěšné komedii OTEC, MATKA, SLUŽKA A JÁ (Papa, maman, la bonne et moi, 1954), ve stejném roce ztvárnil menší roli policejního inspektora ve slavném Renoirově FRANCOUZSKÉM KANKÁNU (French Cancan, 1954). Mezitím vytvořil také manželskou dvojici se slavnou Martine Carol ve filmu KRÁSKY NOCI (Les belles de nuit, 1952). V padesátých letech ale v jeho uměleckých aktivitách převažovalo divadlo, kromě dalších inscenací zmíněného J. P. Sartra hrál i v kusech dalších uznávaných moderních autorů (E. Ionesco, B. Brecht, H. Ibsen, S. Beckett). V šedesátých letech dostával znovu i zajímavé herecké příležitosti ve filmu, ve Vadimově slavném upírském příběhu A UMŘÍT Z ROZKOŠE (Et mourir de plaisir, 1960) ztvárnil postavu doktora Velariho, jako tulák se objevil v Resnaisově filmu VÁLKA SKONČILA (La guerre est finie, 1966). S již zmíněným režisérem Jean-Pierrem Mockym spolupracoval poprvé v roce 1963, poté ve třech jeho filmech hrál úlohy policejních inspektorů (PŘÁTELÉ KOPRETINY – Les compagnons de la marguerite, 1967; VELKÉ PRÁDLO – Le grande lessive, 1968; L’ALBATROS, 1971). Kromě toho příležitostně pracoval také pro televizi a dabing, poslední položkou v jeho filmografii je komedie CHUT! (1972), opět v režii J. P. Mockyho, kde hrál soudce. René-Jean Chauffard zemřel náhle 30. října 1972 ve věku 52 let.