Leonard Buczkowski

Filmový režisér a scénárista Leonard Buczkowski se narodil 5.srpna 1900 ve Varšavě. V letech 1920 - 22 vystudoval herectví v Dramatycznym Studio Filmowym Stanisławy Wysockiej, ale jako herec se nikdy příliš neuplatnil. Zahrál si sice ve dvou, nebo třech filmech, ale protože jej od samého začátku lákala spíše režie, zapsal se ještě na Filmový Institut Wiktora Biegańskiego, u kterého pak nastoupil jako asistent a pomocný režisér. Jeho prvním samostatným režijním dílem jsou Szaleńcy (Blázni), němý film z roku 1928. Tento film získal hned příštího roku zlatou medaili Grand Prix v Paříži a roku 1934 byla do kin uvedena i jeho ozvučená verze. Velký ohlas si získal i další Buczkowského film - Gwiaździsta eskadra (Nebeská eskadrona) z roku 1930. Válečné drama, pojednávající o osudech skupiny amerických pilotů, sloužících v době polsko-ruské války (1918 - 1920) v řadách polské armády, bylo nejnákladnějším dílem předválečné polské kinematografie. Film, inspirovaný skutečnými událostmi, plnil polská kina až do roku 1939, poté byl stažen z distribuce nacisty a po válce na rozkaz sovětských orgánů zcela zlikvidován, a to tak důkladně, že se nezachovala ani jediná kopie. Z předválečné Buczkowského tvorby pak stojí za zmínku ještě další filmy, jako např. Rapsodia Bałtyku (Baltská rapsodie - 1935), Wierna rzeka (Věrná řeka - 1936) nebo melodrama Biały Murzyn (Bílý černoch - 1939). Během války se Buczkowski jako režisér odmlčel, neboť nechtěl spolupracovat s německými okupanty. Přesto se roku 1942 dostal na plátna kin jeho před válkou nedokončený snímek Testament profesora Wilczura. S o to větší vervou se Leonard Buczkowski vrhá do práce hned po osvobození Polska - už roku 1945 natáčí dokumentární film Lodž 1939 - 1945 a o rok později se pouští hned do dvou projektů - celovečerních filmů Zakázané písničky a V selské ruce. Zatímco muzikál Zakazane piosenki sklízel (i po určitých úpravách, nařízených sovětskou stranou) značné úspěchy a je považován za první polský dlouhometrážní poválečný film, vesnické drama W chłopiskie ręce neprošlo cenzurou a do kin se vůbec nedostalo. Během své kariéry se Buczkowski ještě několikrát vrátil i ke své velké lásce - letectví a pilotům. Bylo to ve filmech Pierwszy start (První start - 1950), Sprawa pilota Maresza (věc pilota Mareše - 1956) či Przerwany lot (Přerušený let - 1964). Na své režisérské konto si Leonard Buczkowski může připsat i několik filmařských prvenství, jako režírování první polské poválečné komedie Skarb (Poklad - 1948), a rovněž prvního polského barevného filmu Przygoda na Mariensztacie (Dobrodružství v Marienštatu - 1954). V roce 1959 natáčí válečné drama Orzeł (Orel) a jeho posledním dílem se roku 1966 stává kostýmová komedie Marysia i Napoleon (Maryška a Napoleon). K mnoha ze svých filmů si L. Buczkowski psal i scénáře a do několika z nich (hlavně těch předválečných), obsadil i svoji manželku Halinu, známou pod uměleckým jménem Barbara Orwid. Roku 1954 mu byl udělen Zlatý kříž za zásluky. Leonard Buczkowski zmřel dne 19. února 1967 ve Varšavě a svůj věčný sen sní na vojenské části Powązkowského hřbitova v tamní čtvrti Żoliborz.