Ota Horáková

Slavná pěvkyně Ota (Otýlie) Horáková se narodila 29. dubna roku 1904 v Budapešti. Zde její otec, skladatel Josef Horák, působil v té době jako vojenský kapelník. Hudební nadání tedy spočívalo v rodových genech, malá Ota již od dětství hrála na klavír. Když jí bylo 16 let, začala se věnovat také zpěvu a hře na housle. Ota vystudovala obchodní školu, na kterou docházela v Plzni,neboť tam se s rodiči přestěhovali po skončení první světové války. V roce 1920 ukončila studium a začala pracovat jako stenotypistka ve Škodových závodech. Zpěvu se však nechtěla vzdát a tak pokračovala ve studiu u operního pěvce Josefa Branžovského. Mladá dívka dělala skutečně velké pokroky a svým hlasem okouzlila přímo ředitele Plzeňského divadla, pana Veverku, který ji slyšel na koncertě České filharmonie, kde Ota měla krátké vystoupení. Nabídka Veverkova Otu sice zaujala, avšak ještě předtím, nežli podepsala smlouvu s plzeňskou operou, absolvovala jakýsi – dnes bychom řekli pohovor – přímo v Praze v Národním divadle. Zde sice také zaujala, avšak bylo jí doporučeno, že bude lépe, když svou pěveckou kariéru odstartuje spíše pozvolna, na nějaké menší scéně, proto se Ota rozhodla plzeňskou nabídku přijmout, aby získala prvotní zkušenosti s operním pěvectvím. První rolí, kterou zpívala Ota Horáková na scéně plzeňského divadla, byla Hančí v Psohlavcích. Kritiku sklidila příznivou a další pěvecké role následovaly – posléze zpívala také Barču v Hubičce a následně přišla nabídka od dr. Šafařovice, ředitele Národního divadla. Slyšel Otu Horákovou jako prvního žence v Libuši a nabídl jí pohostinské vystoupení na jejich scéně v roli Mařenky v Prodané nevěstě. Ota Horáková nejprve nabídku překvapivě odmítla. Původní doporučení o počkání v případě získávání zkušeností vzala možná až příliš vážně a tak odmítla s tím, že si na náročnou hlavní ženskou roli ještě netroufá. Dr. Šafařovic se však nemínil vzdát a tak Ota Horáková na jeho druhý dopis opověděla kladně a dne 17. prosince roku 1927 skutečně pohostinsky na scéně ND Mařenku zpívala. Druhou nabídku, kterou byla Terinka v Jakobínovi, Ota Horáková odmítla. Roli neuměla, tudíž zde její důvod lze pochopit. Nicméně posléze vystoupila ještě jednou a ředitel Národního divadla se již rozhodl talentovanou mladou dámu nepustit a zaslal Otě Horákové smlouvu k podpisu. Ota Horáková tedy po pouhém roce jevištního působení na scéně plzeňského divadla odešla do divadla Národního, kde excelovala v mnoha dalších představeních Prodané nevěsty. Sklízela kladné kritiky, neboť Mařenka, smetanovská role, jí byla jakoby psaná na tělo. Ota Horáková se do své role dokázala ponořit tělem i duší. Zaskvěla se však také jako Blaženka v Tajemství, byla moudrou Vendulkou v Hubičce, zpívala také Jitku v Daliborovi. V Libuši pak oslnila v postavě Krasavy. Není tedy divu, že po sérii velkých a stěžejních rolí se mladá umělkyně cítila poněkud ponížená, když byla oslovena zpívat v Prodané nevěstě Esmeraldu. Mařenku měla tehdy zpívat slavná Jarmila Novotná v rámci svého pohostinského vystoupení. Ota Horáková byla nejprve rozzlobena touto nabídkou, avšak umělecký šéf Ostrčil Otu přesvědčil o kvalitě a významu této role, která je sice rozsahově rolí menší, nicméně o nic méně významná a u Esmeraldy bude moci pěvkyně ukázat jinou polohu svých hlasových kvalit. Ota Horáková posléze tyto aspekty uznala a dne 10. října opravdu vystoupila v roli Esmeraldy vedle Jarmily Novotné zpívající Mařenku. Ota Horáková své působení na scéně Národního divadla pak rozšířila ještě o další významné role pod vedením nového uměleckého šéfa opery – Václava Talicha. Ztvárnila dokonce postavu Lišáka v Lišce Bystroušce, byla také Lidkou v opeře V studni, zaskvěla se jako Jenůfa v Její pastorkyni, její životní postavou však stále zůstávala Mařenka z Prodané nevěsty, kterou zpívala při mnoha významných příležitostech, dokonce i při zájezdu opery Národního divadla do Amsterodamu. Měla tu čest zpívat také tuto postavu u příležitosti 1500. představení Prodané nevěsty, kdy sklidila obrovský obdiv a dokonce ji kritiky označovali nikoliv za Otu Horákovou, nýbrž za Mařenku Horákovou! V únoru 1941 proběhla v Národním divadle premiéra Její pastorkyně, kde –jak jsme již zmínili – ztvárnila Ota Horáková postavu Jenůfy. Tato premiéra byla její premiérou poslední. Umělkyně naštěstí neměla zákaz své práce od nacistů, jak bychom předpokládali, nicméně důvod, proč nemohla poté již zpívat, s nimi nepřímo souvisel. Ota Horáková měla výborného osobního lékaře, který však byl židovského původu a jeho práce mu nacisty byla zakázána. Důvěra pěvkyně, která tím i riskovala vlastní bezpečnost, k lékařově medicínské práci, byla velká a tajně se od něho nechávala léčit dál. Netřeba připomínat, že se jednalo o obrovské stresové vypětí a strach před prozrazením pro obě strany. A to byl zřejmě důvod, proč při banálním ošetření lékař vlivem okolností selhal a přivodil Otě Horákové těžké onemocnění hlasivek. Pěvkyně na dlouhou dobu zcela oněměla. Hlasivky se sice později zregenerovaly natolik, že Ota Horáková mohla opět mluvit, nicméně bohužel operní zpěv u ní již zůstal navždy minulostí. Na její pěvecké mistrovství se však ani tak nezapomnělo, byť pěvkyně po nešťastném lékařském zákroku žila spíše v ústraní. O jejím soukromí bližších zpráv nemáme, víme však, že byla provdána jako Ota Pečená. V roce 1964 obdržela ke svým šedesátinám titul zasloužila umělkyně. O pět let později, 10. března roku 1969, odešla Ota – Mařenka Horáková navždy do uměleckého nebe. ZPRACOVÁNO DLE ZDROJE: KOPECKÝ, E.; POSPÍŠIL, V: Slavní pěvci Národního divadla, vydal Panton, r. 1968, 1. vydání, str. 154 - 158