Mária Sýkorová

Herečka Marie Pochmanová, později známá jako Mária Sýkorová, pocházela ze Světlé nad Sázavou. Jako mladá dívka toužící po herecké dráze odešla do Prahy, kde prošla soukromým školením u Marie Hübnerové. Ve dvaceti letech pak nastoupila k divadelním společnostem kočovného charakteru, poté získala angažmá na stálých scénách, postupně prošla divadly v Praze, Českých Budějovicích, Ostravě a Olomouci, tehdy se také seznámila se svým budoucím manželem Janem Sýkorou. Ve dvacátých letech nalezli oba manželé trvalé zázemí na Slovensku, Sýkorová tehdy již se slovenskou formou jména Mária hrála ve Východoslovenském divadle v Košicích (1924-1929), načež zakotvila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde s přestávkou působila až do roku 1951. Stejně jako řadu jiných mimopražských umělců, tak i Márii Sýkorovou míjely filmové nabídky. Spolu s manželem se tak před filmovou kamerou ocitla poprvé až jako zralá herecká osobnost ve dvou filmech vzniklých spoluprací českých a slovenských filmařů. Jednalo se o životopisný snímek MILÁN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935) a venkovské sociální drama MATČINA ZPOVĚĎ (Matkina spoved, 1937). Již bez manžela se pak Sýkorová objevila ve filmu VY NEZNÁTE ALBERTA? (1940), početnější herecké úkoly ve filmu, i když jen v drobných rozměrech, na ni čekaly později v padesátých letech, kdy točila na Barrandově i na Slovensku. Jako chůvu ji můžeme zaznamenat v legendární pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952), v několika dalších snímcích si pak zahrála nevelké role babiček, z nadčasových filmů stojí za zmínku například PÁTÉ KOLO U VOZU (1957). Svou filmografii uzavřela krátce před smrtí na počtu šestnácti titulů dvěma slovenskými filmy (TRI DCÉRY, 1967; KRISTOVE ROKY, 1967). Mária Sýkorová zemřela v Brně 31. srpna 1967 ve věku 79 let. Svého manžela, herce Jána Sýkoru (1888-1948), přežila bezmála o dvacet let.