Jindřich Hořejší

JINDŘICH HOŘEJŠÍ byl významný představitel české proletářské poezie. Narodil se 25. dubna 1886 v Praze na Žižkově v početné rodině truhláře. Jeho bratr Josef byl významným překladatelem a druhý bratr Alexandr publikoval pod pseudonymem Jan Alda. V roce 1904 odmaturoval na pražské reálce, v té době již psal divadelní hry pro ochotnické divadlo a přispíval do časopisů pod pseudonymy Jan Hořejší, J. Králíček a Jindřich Bohnický. Po maturitě studoval jeden rok na pražské technice a potom odjel na delší pobyt do Francie (1905 - 1914). Během pobytu za přispění sponzorských darů z Čech vystudoval francouzštinu a literaturu na Sorbonně a ekonomii v Dijonu. Po jeho návratu do vlasti začala 1. světová válka, Hořejší narukoval a byl poslán na ruskou frontu, kde však byl hned zpočátku zraněn. Než odjel na frontu, spálil všechny rukopisy, které do té doby stvořil. Po návratu pracoval na Ministerstvu pro zásobování lidu, od roku 1922 byl úředníkem Ústředního statistického úřadu, pro který vytvořil českou statistickou terminologii. Stal se členem Devětsilu. V roce 1938 organizoval pomoc z francouzské strany pro náš boj proti fašismu. Byl významným překladatelem, do češtiny překládal převážně francouzskou poezii, přeložil například Moliérova Zdravého nemocného, a z češtiny do francouzštiny Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka. Poslední dva roky se léčil v sanatoriu v Dobříši, kde také 30. května 1941 zemřel. Jeho dílo je zejména básnické: „ Hudba na náměstí“ (1921) „Korálový náhrdelník“ (1923) - básnické portréty proletářských žen. „Den a noc“ (1932) „Návrat ztraceného syna“ – sbírka, která vyšla posmrtně a vníž opěvuje lásku a věrnost k vlasti. Napsal také veselohru „Damasa Pětipsa život a dílo“ a frašku „Haló, děvče“. Tyto hry ale již upadly do zapomnění a na divadlech se nehrají. Hořejší vytvořil scénář pro film „Provdám svou ženu“, ale zfilmování tohoto díla se již nedočkal.