Jackie Chan

Je zmíněn na str. 126 knihy JIDÁŠŮV KMEN od Jamese Rollinse.

Rozhovor JACKIE CHAN ANEB JÁ NEJSEM STAR z Budo International pro Fighter´s Magazin 6/03 přeložil Robert Káža; kráceno: „Mé filmy jsou jako mé děti,“ pronesl JC v rozhovoru, v němž mluvil o své cestě po 15 zemích 3 kontinentů, kde propagoval své nové amer. filmy. Byl skromný a přirozený. Redakce: V poslední době ve Vašich filmech převažuje komika nad akcí. Je to kvůli jejich orientaci hlavně pro US trh? Jak uspokojujete diváky na obou stranách planety? Jackie: US systém je velmi rozdílný a hlavně je to velký byznys, mající pro „bombastické scény“ spoustu technologií. To ale neznamená, že tento systém funguje nejlíp. V US mám míň svobody, proto jsem rád, když tam mohu pracovat i na vlastních projektech. Tamní publikum je ale jiné a je těžké uspokojit každého. Proto musím točit 1 film pro US a 1 pro Asii. Boje proti Indiánům nejsou totéž jako boje proti mým krajanům. Je nemožné v US dosáhnout stejné souhry, již mám se svým týmem v Hongkongu, s nímž trénuji řadu let, což je rozdíl proti spolupráci s US kaskadéry. Když na mě můj člověk zaútočí lahví, neuhnu, protože vím, že nechybí a netrefí mě. S lidmi, které neznám, toto riziko podstupuji nerad. I proto jsem měl už několikrát zlomený nos. Dle US producentů jsou boje moc dlouhé, takže se stříhají, případně se přidá komický prvek pro větší diváckou odezvu. V HK si mohu dělat opravdu, co chci. V US se musím podřídit jejich pravidlům. R: Od KŘIŽOVATKY SMRTI se změnily jak technické aspekty, tak i obsah filmů. Můžete tyto změny přiblížit? J: Co se týče natáčení boj. scén, musím zmínit LEGENDU O OPILÉM MISTROVI. Závěr. bojovou scénu, jež na plátně trvá 6 minut, jsem točil 4 ½ měsíce. V US by to nešlo. Když se v Hollywoodu „skáče“ z jedné budovy na druhou, vše se pečlivě zkouší a užívají se různé ochranné pomůcky pro maximální bezpečí. V Hongkongu zhruba odhadneme, jak by skok mohl vypadat, a připravíme krabice a matrace jen pro případ, kdyby... (smích). Co se týče scén komických, snažím se je dělat přijatelné pro všechny typy diváků, jak jen lze. Např. při narážce na účet černého herce, smát se budou v US, ale třeba v Indonésii ne. Jako malý jsem měl rád němou klasiku s Chaplinem nebo Keatonem. Dokázali vyjádřit emoce beze slov. Během sekundy se rozbrečeli nebo rozesmáli... Současnost je úplně jiná. Je neuvěřitelné, jak se o mě v Hollywoodu starají. Nejsem na to zvyklý. Jsem spíš asketa. Jsem zvyklý na malé rozpočty, takže v US mě vždy zarazí natáčecí technika, obrovské zázemí maskéren i množství limuzín a klimatizovaných karavanů. Dokonce i moje ochranka má takový. Jsem z toho opravdu vždy jak „opařený“. Když v HK nemáme např. pojízdné zařízení ke kameře, použijeme skateboard nebo invalidní vozík. V US musí být vše prostě perfektní vč. technologií, jež jsou hlavními aspekty US filmů, což se ani neopovažuji komentovat. Všechna „modrá plátna“, „virtuální pozadí“ a spec. efekty na PC jsou opravdu ohromné; ve skutečnosti vlastně ani nevím, jak to dělají... R: Např. v TENKRÁT NA VÝCHODĚ v krátkých, ale intenzivních boj. scénách používáte tradiční čínské zbraně. Jak se podílíte ne choreografii těchto scén? J: Miluji přípravu boj. sekvencí. Musíte užít vlastní triky, abyste byli schopni dobře zorganizovat vše potřebné k natočení dobrých boj. scén. Miluji akci a s mým kas. týmem trénujeme téměř každý den. V TENKRÁT... jsem spolupracoval s několika choreografy boj. scén: Yuen Biao, můj nejmladší bratr z pekingské opery, a Nicky Li, který má mnoho zkušeností a již jsme spolu pracovali na mnoha projektech. Musím zmínit i 2 koordinátory kaskadérských scén: Brad Allan, člen australského wu shu týmu, s nímž jsem měl velké scény v INSTINKTU LOVCE, a Wu Gang, světový šampion ve wu shu. Nejlepším příkladem klasického čínského boj. umění jsou sekvence se šavlemi, kopím a třídílnou nunčakou. YB režíroval choreo boj. scén. Co já si v určité míře přeji, zejm. pro mladou generaci v US, je aby se aspoň trochu seznámila s čínskou kulturou a jejími boj. uměními. Samozřejmě i pro asijskou populaci se snažím zprostředkovat jiný pohled na americké Indiány, kteří ne vždy musí ve filmu být těmi špatnými. R: Natočil jste asi 70 snímků, ale filmu, který by uspěl opravdu celosvětově, jsme se ještě nedočkali. Jak dlouho budeme ještě muset čekat? J: Samozřejmě v to doufám, ještě se mi to nepodařilo, ale jednou to přijde. Když jsem poprvé přijel do US, nikdo mě neznal. Zkouším „krok za krokem“ získávat u svých filmů víc kontroly. Píši scénáře, produkuji, stříhám a hraji. Mám rád kontrolu filmů od začátku do konce. R: Asi máte s Hollywoodem dobré i špatné zkušenosti. J: Teoreticky je Čína největší trh na planetě, ale ve skutečnosti je to Hollywood. Říkám Číňanům, aby trh otevřeli světu. Číňani se ještě mají co učit. Problém je, že „dnes“ má můj film premiéru v New Yorku a „zítra“ bude v Číně na černém trhu: miliony ztrát na ziscích. Čínský trh se musí „převychovat“. Pak možná dokážu i tam točit velké filmy. Ty zatím můžu jen v US. Všechno chce svůj čas a věřím, že se jednou mé filmy budou líbit celosvětově, a třeba budu se Spielbergem točit JURSKÝ PARK 5 (smích). Netočím pro peníze, které jsou samozřejmě také důležité, ale až druhotné; točím proto, aby si mě lidé pamatovali. R: Vaše postavy jsou „jednodušší“ muži. Souvisí to s vaší osobností mimo plátno, nebo je to snaha o přirozenější ztvárnění? J: Vždy je to část Jackieho. Miluji akci, ale nenávidím násilí. Toho je všude moc a nechci přispívat. Dřív to mohlo vypadat, že bojové filmy jsou založeny jen na rvačkách. Rvali se všichni včetně mě. Pak jsem se rozhodl to změnit a sloučil akci s humorem. Ve světě filmu už „nepřežijete“ jen s „kopáním a boucháním“ do lidí. Vážím si loajality. Sám jsem přísný, disciplinovaný a čestný. Vždy jsem spolupracoval s Golden Harvest a vždy budu. Nedělal bych nic proti svému přesvědčení. Tím chci říct i to, že ve filmu vidíte i velkou část skutečného Jackieho. Ve svých filmech se snažím mladým předat určitý odkaz. Sám jsem si v mládí neuvědomoval, jak moje filmy mohou ovlivňovat lidi. Bylo to „dejte mi peníze a já natočím film“. Tak jsem se učil dělat akční filmy. Po letech mi došlo, že takhle to dělat nechci. Např. 15 let po MISTROVĚ SYNOVI jsem natočil 2. Protože v 1 jsem ukazoval, jak pít a zápasit, což bylo špatně. Byl jsem velmi mladý a neuvědomoval si, jak jsem zodpovědný k dětem, které mě sledovaly. Zlomené ruce, krky, nohy a smrt, to bylo špatně. Musím do filmu vnést víc humoru... Jak diváci „vyučili“ mě, teď musím na oplátku učit já je. R: Dlouho hledáte novou krev, ale nevidíme ji. J: Najít ji je těžké. Nutno vidět mnoho aspektů: boj. umění, projev před kamerou, schopnost interpretace, akrobacie, kuráž prosadit svůj styl, oddanost práci. Je dost vynikajících bojovníků, ale nemají možnost udělat vlastní film a prosadit se. Mnozí mladí se pro pár tisíc oddávají režisérům a producentům, natočí několik akčních scén a hned jdou do karavanů odpočívat; v noci jen zábava, disko... Já zůstávám na scéně a plánuji akce, vybírám správné „úhly“ pro natáčení, i zametám, je-li třeba. Uspět v akčním filmu obnáší víc, než jen umět bojovat a dobře vypadat. Musíte znát vše – dohlížet na scénář, doplnit kolektiv, neomezit se jen na převzetí šeku. V mládí není snadné udržet se při zemi, zvlášť když se z vás přes noc stane „superstar“. Naprostá profesionalita a vytrvalost jsou nezbytně nutné. Obecně, když najdu „novou krev“, umí bojovat a vypadá atraktivně, to je ale bohužel vše. Dlouho jsem u filmu pracoval jako kaskadér a až později se stal v HK nejmladším choreografem bojových scén. Za posledních 20 let jsem hodně cestoval po Asii učil se, jak vylepšit své budoucí filmy. Sedal jsem v kinech zády k plátnu a čelem k publiku a dělal si poznámky. Sledoval jsem je a říkal si: „Aha, tomuhle se smějí a tady by se měli bát...“ R: Na Západě jste ceněn, i za celoživotní dílo. Jaké je být v Hollywoodu i doma slavný? J: Jsem skromný a nenáročný a jsem rád, když se tak ke mně i přistupuje. Někdo se mnou jedná jako se „star“, což nejsem. Ani se nesnažím ji ze sebe dělat. Klidně můžu při práci na filmu roznášet i kafe a sendviče. Vyrůstal jsem ve velmi skromné rodině a rád dávám lidem příklad. Nemám rád plýtvání a utrácení peněz, ani v luxusních hotelích. Obvykle si peru spodky sám v umyvadle. R: Čím byste rozhovor uzavřel? J: Vzkazem čtenářům, hlavně mladším – tvrdě pracujte a vydejte ze sebe to nejlepší, ať už děláte cokoli, a hlavně pilně studujte. Nebuďte jako Jackie, jemuž se nikdy nedostalo formálního vzdělání. Studujte, starejte se o životní prostředí a světový mír a nikdy nepřestaňte usilovat o to, aby se vaše sny staly skutečností... Všechny vás miluji!

Článek DEMYTIZACE, kdysi kdesi na internetu, možná stránky HK Stars, kráceno: Vzdor snahám hlavně západních novinářů dělat z JC borce, co se nebezpečí neleká a svaly má z oceli, je fakt, že dubly používá. Ne od půli 90. let (kvůli věku), jak si znalejší fanoušci mysleli; ne od TUXEDA (kdy čínští novináři viděli na place hned 7 dublů, napsali doslova skandální článek; sám pak přiznal), ale už od 1978. Nemusí se stydět, natož omlouvat (což v US udělal); nejde o odvahu, ale o nejlepší výkon pro film. Už v mládí věděl, že Yuen Biao je lepší akrobat; dubloval ho (stoje na rukou, prohýbání, salta vzad – MISTRŮV SYN, SMRTÍCÍ METEOR, SEDM PĚSTÍ) i Sammo Hunga ; ve finále PRODIGAL SON svého protivníka (bil sám sebe). V 80. letech slízl za JC rány i zlomeniny. Po vzniku JC Stuntman Association byli další, zejm. Mars (pády, velké kousky: pád z věže v PROJEKTU A – JC i on), i přímo Chanovi podobní. Autobus v POLICE STORY; skok v RACHOTU V BRONXU; vrtulník v PRVNÍ RÁNĚ – vše dublové. I v bojích to ne vždy je JC. (NAVĚKY DRAKEM – to Chin Kar Lok dorazí Bennyho Urquideze, u pádů dublovaného Marsem). CKR zastoupil JC i jinde; proslul dublováním jiných (pády z výšek). Od RACHOTU je to samý dubl, kvůli pojištění a strachu producentů o něj. Stanley Tong, YB, Ngai sing, Andy Cheng – ti nejznámější z asijských i amer. filmů. Po TUXEDU s dubly i na lehké rány, základní pády, přiznal: „Je pravda, že nedělám všechny své kousky, ale stále zvládnu dost.“ Některé „nezdařené záběry“ jsou „připraveny“ a lžou lidem do očí: tanec na balkoně v RACHOTU je jen špička ledovce; někdy dodabují i jeho hlas! V některých rozhovorech popisuje zážitky z kousků, které nedělal. Mnohé zkusil, ale ve filmu je záběr dubla, který vyšel líp, ale... Jeho tým používá dráty pro zdůraznění ran (pády, reakce) nebo při pádech (trh za nohu či ruku); trhání věcí na kusy. Klasice Yuen Woo-pinga, Ching Siu-Tunga se bránil a tvrdil, že vše je zručnost aktéra... Oficiálně zkusil dráty v DRAČÍCH DVOJČATECH, choreo YW-P a Corey Yuen; novější filmy je nemaskují: LEGENDA O OPILÉM MISTROVI; INSTINKT LOVCE, americké: TENKRÁT NA VÝCHODĚ; RYTÍŘI ZE ŠANGHAJE; TUXEDO; MEDAILON. Smutné je užití drátů i na základní kopy, kdy trik shazují, lze je poznat. Zde jen kroutíme hlavou. Dle dokumentů o jeho práci si může hlídat rychlost kamery; standard je 24 pole/s. Natáčí-li v Asii, vypouští a natočí 22, pustí 24 = zrychlí o 1/11=9%. V Asii i US se to dělá léta, jen různé zrychlení.

Rozhovor, nevím pro koho ani kdy, kráceno: ÚSPĚCH V AMERICE V 80. letech tam JC natočil vesměs neúspěšné filmy, kde ale nedělal choreo ani humor. To se změnilo až s POLICE STORY 3 Stanley Tonga a hlavně RACHOTEM V BRONXU, jež Chana uvedl do Hollywoodu. Tazatel: Co soudíte o úspěchu RACHOTU v US? Jackie: Před 15 lety jsem ztratil víru v US trh. RACHOT jsem dělal jen pro Asii. Co dodat? Američanům se asi taky líbí. T: Děláte míň čistého kung-fu. J: Kung-fu je minulost. V Asii už nemluvíme o k-f filmech, ale o akčních. Jsou rychlejší a mizí typické souboje. Lidé chtějí kaskadérské kousky. Vývoj jde k realismu a modernismu. K-f ale nezavrhuji, stále se mi líbí. T: Co takhle drama? J: To nezamýšlím, ale chtít a financovat ho Golden Harvest, nejsem proti. Akci však mám raději. T: Při psaní scénáře myslíte na kousky, nebo děj? J: Vždy si představuji zábavné kousky, co nejnebezpečnější, a kolik jich můžu dostat do filmu. Potom přijde tucet scenáristů, kteří můj nápad rozvinou. T: Co si myslíte o srovnávání vašich a US filmů? J: V Asii bereme US filmy jako trikové. Sly, Arnie v popředí plátna, a trikaři přidají efetky, když hvězdy nejsou na place. Já podobné triky nepoužívám. To, co je na plátně, opravdu dělám. To je můj styl. Mám rád US filmy, ale nerad pracuji US způsobem. T: Mohl byste pracovat v US? J: Ne, mé US zkušenosti byly pohroma. Úspěch mám v Asii. US a Evropa jsou navíc. Mám dělat Asiata se západním vkusem? Točím pro Asii. T: Co si myslíte o JCVD? J: Zažil jsem ho v HK, kde sledoval čínské akční filmy. Užívá náš styl jak potřebuje, ale filmy nemá moc dobré. Zatím nenašel dobrého choreografa nebo chce mít vlastní jedinečný styl. T: Francouzský ministr kultury vám letos udělil vyznamenání Čestný rytíř umění a literatury. Jak jste se cítil? J: Jako první takto oceněný čínský herec jsem rád. Léta tvrdě pracuji a snažím se dělat dobré filmy. Teď už ne pro peníze, ale protože to mám rád. Těší mě, že moje práce baví lidi v Evropě. T: Co děláte teď? J: S Tsui Harkem jsem dotočil DOUBLE DRAGON. Mám dvojroli. TH je velký odborník na zvláštní efekty; výsledek bude impozantní. Já chci režírovat poctu HK hasičům. Poznal jsem technika hollywoodského OHNĚ. Scénář FIRE FIGHTER chce podpořit i vláda. Chci adaptovat japonský komiks CITY HUNTER; chybí kvalitní scénář. BOŽSKÁ RELIKVIE 3 je jen úvahou. T: Co rok 1997 (přechod HK pod Čínu)? J: Nechci na to myslet. Od nehody v BOŽSKÉ RELIKVII si chci užívat každý den, nemyslet na zítřek. Vždy plánuji jen na rok, i tak se vše nemusí podařit. Nač si dělat starosti; chci být štastný co nejdéle.